Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Expedice roMÁNIA 2005

Sobota 9. července

5:55 SELČ - Můj milý deníčku! Musím si postěžovat, před chvílí nás bušením na dveře probudili slovenští celníci! Ale jinak zatím samá pozitiva. Naše výprava se překročením prvních státních hranic stala nezvratně mezinárodní! To by se mělo zapít! Jen co se vzbudí Tomík, který spí na bydle, tak mu to navrhnu.

Teď bych rád shrnul události od posledního zápisku, který jsem učinil v autobusu Brno-Pha:
1) v Praze přestalo pršet - no holt hlavní město!
2) jízda metrem byla vcelku dobrodružná, i já se svým pověstným orientačním smyslem jsem se lehce zapotil, ale nakonec jsem bez ztráty kytičky dorazil do Nových Butovic, kde si mne vyzvedli Machajdí bratři.

Až teď si uvědomuji, že jsem se mohl v metru pokusit alespoň o kratičký, symbolický zápis do deníčku, už bych teď psal ve třetím dopravním prostředku... Obávám se, že další podobná možnost už se během této výpravy nenaskytne. Stejně by to ale asi technicky nešlo, neb metro má podstatně větší odpich než šalina (tramvaj) a sednout mě zparchantělí pražáci nepustili, takže jsem celou dobu vlál na tyči a občas jsem i proběhl vagonem, když jsem se včas pevně nezavěsil...

Jak jsem již poznamenal, v Butovicích si mě vyzvedli Machajdi a na parkovišti u Tomíkova bydliště probíhali finální úpravy vozidel. Honzík montoval zuřivě autorádio, ostatní nakládali vybavení a proviant.

Váh Hrad Strečno Ranní higiena - komfort jako v Orient Expressu Náš rychlík Jede vláček kolejáček kolik vozů má....

Kolem deváté večerní bylo vše naloženo, a dokoce snad zbylo něco místa pro Viťáka, který se přidá až na nádraží. Zkratkou přes McDonald jsme vyrazili na Hlavní nádraží, kde budeme nakládat auta na vagony a odkud také vyráží náš Slovakia express do Košic. Nakládka aut proběhla v pohodě, i když železničáři, kteři to měli na starosti, občas budili dojem, že to dělají poprvé :o) Možná i odklizení lehce znervózňujících trosek a zbytků skla z předchozí jízdy by povzbudilo důvěru zákazníků, kteří jim svěřují svoje čtyřkolé miláčky...

Veselá historka z nakládky: Tomík se projevil jako zkušený bývalý "ještěrkář" - prý tady na nádraží s ještěrkou dva roky jezdil. Místnímu ještěrkáři vnutil 50 Kč, aby nás i s batohy odvezl k vlaku. On sice koukal trochu divně, ale pajska je pajska a tak co by neudělal podivínovi radost. Naložil nás i batohy a popojel s náma 100 metrů ke speciálnímu vagonu, co se na něj nakládají auta. Když se auta naložila a zajistila, u čehož taky asistoval, hopsl na ještěrku a odvezl nás zase těch 100 metrů zpět, kde stál opuštěný spací vozeň... No, ale zase jsme se svezli na Ještěrce a při dnešních cenách pouťových atrakcí jsme si za svých padesát užili až až...

Železničaři to totiž mají zmáknuté. Na jedné koleji je rampa na nakládku aut a na druhé stojí spací vůz pro pasažéry z aut. Když auta naloží a pasažéři v klidu nastoupí, spojí tyto vagony k sobě a pak jezdí po nádraží sem a tam, až se jim to nakonec povede připojit k celému rychlíku, který trpělivě nabírá zpoždení u nástupiště (zase prší).

Za oknem se právě mihl hrad Strečno - tohle cestování v posteli se mně fakt začíná líbit!

Interiér lůžkového vozu Machajdí bratři ...se učí s foťákem Nazdar babi, tak jsme v Košicích.... Auta vypadaj stejně jak když jsme je naložili - příjemné zjištění :o)

U nástupiště už taky čekal Viťoun, který zde prozatím sloužil jako hromosvod, když ho sprcala nějaká ajzboňačka za to, že se s těma autama někde couráme, a že to už minule trvalo nějak dlouho... Od této chvíle je naše -sakra tunel- expedice konečně kompletní a je načase nás představit:
Posádka vozu A
Michal Mechy Eliáš - tento deník píšu já, tak proč bych se nenapsal na první místo :o)
Tomáš Macháček - hlavní řidič našeho bílého Subaru, kuřácký a proviantní vůz
Posádka vozu B
Honza Macháček
Petr Viťoun Víta
Martin Řezníček
- posádka zeleného Subaru - za zmínku stojí snad jen to, že mají na autě kouli.

Honzík se snaží nasoukat do auta Hlavně pomalí a chytro! Skluzavka Kdyby mu do toho ten pán furt nekecal tak by jel Honzík i rovně :o) Košice street

Auta by se měla taky nějak pojmenovat - navrhnu to při nejbližší příležitosti - prozatím všichni spí... Ale zpět od organizačních záležitostí k vlastní cestě -sakra prší mně do deníčku a za oknem se právě mihla volavka- Místo objednaného 6ti lůžkového kupé jsme obdrželi dva 3 lůžkové a tak jsme se rozdělili již na dvě posádky - já a Tomík kuřácký pokoj, skupina B nekuřácký (povolení kouření v nekuřáckém vagonu Tomík získal za 50 Kč při nákupu lahváčů u našeho stewarda).

Asi první dvě hodiny cesty jsme proklábosili, pocucávali lahváče, zdlábli jsme řízky, kterými mě vybavila Jarunka (všichni si je pochvalovali). Honzik předvedl notebook, který specielně pro tuto výpravu složil, na kterém budeme skladovat fotky a možná se pokusím o občasnou aktualizaci Mechovek. Je to moc hezký, historický kousek, což byl záměr, abychom případnému zlodějíčkovi nezpůsobili technický šok!

Hodinu po půlnoci jsme se odebrali na kutě. No a to jsem se propsal tímto zápisem až do současnosti.

První porada - tak kam to bude? Slovnaft Pojedem sem, než to tam zmrvej tou dálnicí.... Maďarsko je krásná země - ale jak to bude vypadat v Rumunsku když i tady jim to padá na hlavu... Hele mapa

7:40 SELČ - zataženo, přeháňky, mlha a fouká. Za necelé dvě hodiny bychom měli dorazit na konečnou do Košic. Jo, ještě jsem zapomněl na takovou drobnost - když jsme usínali, tak jsme měli postele proti směru jízdy a nesvítila lampička nad spodní postelí, zatímco teď máme postele po směru jízdy a lampička svítí - no úplnej Orient express plnej záhad....

9:20 SELČ - stanice Margecany
Za chvíli budeme na místě. Jako pozornost podniku jsme dostali kávu, čaj a oplatky. Venku opět mírně poprchává, ale už nefouká a je celkem teplo.

11:45 SELČ - překročili jsme slovensko-maďarské hranice, jdeme ochutnat něco z maďarské kuchyně.
Jinak vykládka aut proběhla hladce a kdyby do toho klukům SK ajzbon nekecal, proběhla by ještě hladčeji.
Počasí: proměnlivý vítr, občas vykoukne sluníčko, je stále větší teplo.

Výhled do maďarských rovin Kassza - nemají zpět na eura - bereme tedy alespoň za vděk limonádama REGÉC VÁRÁNAK BEJÁRATA - to jako že se tam má jít nebo že se tam nesmí? Celé jim to padá do leva :o) Žluté limonády místo drobných nazpět

12:00 SELČ - Naladili jsme si místní maďarské rádio, abychom nasáli trochu zdejšího folklóru. Jen se nemůžeme shodnout, jestli jsou to zprávy nebo místní hitparáda...

Maďarská zřícenina Maďarská zřícenina Maďarská kikinka Maďarská kuřecí polévka a je to asi opravdu s kuřete :o) Martin chtěl maďarskej guláš, ale vyznej se v tom jídeláku...

13:50 SELČ - tak máme za sebou první offroad vložku, první hrad a první svačinku, kterou nám Tomík nachystal, zatímco my jsme závěrečný úsek k hradu zdolávali pěšmo. Je to prostě obětavec a jsou to pomluvy, že zůstal dole jen proto, že je línej lézt do kopce a jídlo že udělal proto že, měl sám hlad :o)

Hele kopec Většina místních vystačí s výkonem 1 koňské síly Přívoz přes řeku Tisza neboli TIsa Naloděno - výrážíme ku druhému břehu Tohle to pohání...

16:47 SELČ - Konečně jsme objevili maďarskou restauraci, odpovídající našim představám. Jídlo jsme si všichni pochvalovali, já s Martinem jsme ochutnali i místní pivko a taky nebylo špatné. Pomalu míříme k rumunským hranicím, i když nocovat dnes budeme ještě na maďarském území. Blíží se bouřka a tak bychom raději našli camp dřív, než to přijde...

...a na tomhle to vysí aby to neodplulo po proudu... ... a tímhle to čvachtá do vody Vyloďujeme Tomík trochu bloudil... :o) Útlum po večeři

18:00 SELČ - Máme za sebou další atrakci - překonání vodního toku za pomocí přívozu. Původně jsme se chtěli u této řeky utábořit, ale když jsme si ji prohlédli zblízka, tak jsme svůj plán přehodnotili - je to spíš stoka...

21:00 SELČ - Čím víc se stmívá, tím rychleji se řítíme po maďarských silnicích. Nakonec jsme zvolili camp "Dios" u vesničky Tivadar. Bližší informace a zhodnocení bude ráno...

<- předchozí den | následující den ->