Dnešní slunečný den se slabým proměnlivým větrem nám umožnil první letošní krosnění. Už v sobotu jsme provedli nácvik příjezdu na startovačku, ale další postup nám překazil déšť. Tentokrát se počasí vyvíjelo o poznání lépé a tak jsme na sebe po příjezdu rychle navlékali jednotlivé vrstvy oblečení a chystali stroje k letu. Radim byl tradičně rychlejší (vozí krosnu složenou) a tak startoval první. V tu chvíli mu foukalo krásně na komoru. Já už jsem toliko štěstí neměl. Nahodil jsem padák nad hlavu a v tu chvíli fouklo z boku. Nehodlal jsem se vzdát a snažil jsem se zuby nehty vnutit do vzduchu. S bočním větrem a několika vrstvami oblečení se běží o poznání hůř než v teplejším období roku. Konec louky s řadou keřů se rychle blížil a padák stále moc nevztlakoval. Nakonec jsem to urval od země a trefil mezeru mezi keři. Teď už se jen ostrou zatáčkou vyhnout stromořadí nad kterým jindy mívám sto metrů a hurá k obloze. Po zvládnutí první fáze letu jsem si ještě krátce znepříjemnil let, když jsem si při soukání do sedačky vypnul motor. Naštěstí stačilo ťuknout na starter a pohoda na palubě byla obnovena.
Nastoupal jsem do 100 metrů a začal jsem konečně testovat GPSku co mám už od začátku listopadu. Teprve teď si uvědomuji jak dlouho už jsem s krosnou nelétal. Ve vzduchu je to úplně něco jiného než když jsem GPSku testoval při vycházkách po zemi. Nic nestíní, rychlost je taky o poznání větší, a tak přístroj docela rychle reaguje na změny rychlosti a směru. Budu muset ještě nějak líp vyřešit přichycení na pultík, ale jinak se GPSka plně osvědčila.
Sundal jsem si rukavici abych udělal pár fotek, a teprve teď jsem pocítil pořádně zimu. Schoval jsem foťák a namířil jsem si to na přistávačku. Udělal jsem průlet abych zjistil odkud to fouká a zatáčkou jsem šel na přistání. Země se ale blížila nějak podezřele rychle a tak jsem dal radši znovu plný plyn. Pří průletu okolo fléry jsem koukal že fouká docela svižně z opačné strany než při prvním průletu. Při druhém náletu jsem zase nějak netrefil rozpočet a při třetím opakování už mně byla fakt docela kosa. Přistání nebylo zcela na jedničku a ještě jsem uklouzl na kousku ledu. Moc nechybělo a hezky jsem se vyválel. Po přistání jsem začal naplno cítit zmrzlé ruce. Ouvej, ouvej, ouvej.... Ale stálo to za to!
Radim vydržel ve vzduchu o něco déle a to zaprvé díky kukle, ale hlavně díky drobnému zlepšováku. Už dlouho plánoval ruční plyn a teď myšlenku konečně i realizoval. Na berany přidělal páčku od přehazovačky z biciklu a nemůže si to vynachválit. Více napoví obrázek.

Další fotky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.