Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





2. kolo MČR v PPG Jaroměř 2003

Je čtvrtek odpoledne a já v úmorném vedru nakládám věci do auta. S pocitem, že jsem něco zapomněl, se vydávám do 200 km vzdálené Jaromněře - místa konání letošního druhého kola mistrovství České republiky v motorovém paraglidingu. Ještě před nájezdem na dálnici otáčím a vracím se pro izolepu, líh a pravítko - nezbytné to pomůcky pro přípravu navigačních disciplín.
Cestou pozoruji bohatě se vyvíjející bouřkovou oblačnost. V Hradci Králové projíždím průtrží mračen, ale kousek za městem je jako mávnutím kouzelného proutku sucho. Na letiště příjíždím kolem sedmé a počet přítomných pilotů rozhodně nenasvědčuje tomu, že za hodinu už by měl probíhat briefing. Zase budem malovat mapy o půlnoci :o( Příští závody už by tomu tak být nemělo, briefing bude přesně v 20:00, tak jsem zvědav.

Pěknej kumulobimbus u Hradce Noční panika před ranní disciplínou Brífing Labe Okolo místa kde měl být hrad bylo rušno

V průběhu večera se začíná letištní hospůdka plnit a konečný počet závodníků je nakonec rekordních 20. Platím startovné, fasuji mapu a pokouším se ji oizolovat tak, aby se po ní dalo lihovými fixami kreslit a zase mazat. Já na ty ruční práce nějak nejsem a zase to mám takový nějaký pomačkaný :o)
První disciplínou je "Ekonomika letu na zvolenou vzdálenost". Do mapy si kreslíme 12 otočných bodů, z kterých si může každý pilot sestavit libovolnou trať tak, aby každý bod použil maximálně jednou, nalétal mezi nimi co nejdelší vzdálenost a vrátil se zpět na letiště. Omezeni jsme množstvím paliva 4.5l a dosažení bodů budeme deklarovat nafocenými snímky. Přistání je nutno provézt do vymezeného decku a nahlásit pořadí námi obletěných bodů. Letos je nám poprvé povoleno fotit na digitální fotoaparáty. Vyhodnocení stejně probíhá jen z negativu, a tak je jedno jestli Jury kouká na malé negativy nebo LCD display.

Tak tady někde měl být hrad Další otočný bod - křižovatka u Semonic Pevnost Josefof Další otočný bod - křižovatka u letiště Pevnost Josefof

Navigačku spojenou s ekonomikou jako první disciplínu nikdo nečekal, a tak je v pozdních nočních hodinách v hangáru, kde máme složeny stroje, docela rušno. Ladí se motory aby moc nežraly, přidělávají se PETflašky sloužící jako malé nádrže v kterých je možno lépe sledovat stav paliva. Do postelí se dostávám někdy v půl třetí v noci. Startovní okno je otevřeno od 6:30, toto na závodech nesnáším :o(

Otočný bod - křižovatka Vlkov Machajdi už maji kažký svou krosnu - tato vyšla na Honzu Druhá polovina dua Macháček - Tomík Eda Holánek Honza X-sajťák ve své klimatizované kanceláři

1. den závodů
Nemám ani PETflašku a ani moc odhad kolik krosna žere. Narychlo sháním alespoň zrcátko, abych viděl kolik zhruba v nádrži zbývá a plánuji opatrnou krátkou trať. Raději pár bodů za krátkou trať, než nulu za přistání bez benzínu mimo deck. Včera jsem si "stěžoval" že mám zatím na novém kompletu všechny starty na poprvé a tak si to dneska vybírám. Startuji zcela zničen až na pátý pokus minutu před zavřením okna. Vydávám se k prvnímu bodu, kde má být v lese hrad. Nad tímto bodem je docela rušno a i ostatní piloti stejně jako já marně hledají v mapě naznačenou zříceninu. Fotím tedy alespoň místo, kde by podle mne a mapy měl hrad být a vydávám se dál. Křižovatka u Semonic je naštěstí jen z minulého století a tak se nachází jak na mapě, tak v reálu. Dělám fotku a hrnu si to k dalšímu bodu - opět lehce identifikovatelná křižovatka. Poslední otočnák který si volim, je v obci Vlkov. Dál už se mně nechce riskovat a přistávám na letišti. 23,3 km není mnoho, ale i tak jsem za sebou bodově nechal 5 závodníku. To je v mém případě důvod k optimismu :o)

Máte pocit že je to uchylák? Tak to jste si ještě nikdy nekoupili krosnu!!! U písečňáku Piloti ležící spící Datail speciálního termoprádla pro piloty - otvor tam patří a je určen k vyprazdňování pilota za letu Zdechliny v hangáru - byl tam chládek

Teplota se rychle škrábe k vrchnímu konci teploměru a je rozhodnuto odlétat slalom, který jsem vynechal. Nějak se na to necítím a ještě si živě pamatuji, jak jsem se loni vyválel ve Strunkovicích.
Rychle se tvoří bohatá oblačnost a tak máme volno. Vyrážíme zkratkou přes restauraci v Jozefově, kde dáváme gáblík, k nedalekému vytěženému písečnému lomu za osvěžením. Mimochodem těchto písečňáku je po okolí spousta a poskytují krásné koupání v čisté a teplé vodě.
Večer se kolem letiště roztahuje několik bouřek, a tak je to jen na volné létání poblíž letiště. Já dávám přednost stínu a pivku a sbírám síly na zítřejší ranní navigačku. Prý se na nás chystá něco velkého.

Xsite kam se podíváš Holky Koudelníkovi Česká Skalice Dopravní nehoda u Skalice Kemp u Vodní nádrže Rozkoš

Pozdě večer probíhá briefing. Koukám do zadání a třeštím oči. Start je na letiští a první bod je pevně daný křižovatkou u obce Velichovky. Odtud se máme vydat pod kurzem 62,5 stupně do té doby, než nalezneme místo, které je na jedné ze tří fotografií, co jsme dostali (nějaká kopa hlíny a branka do ovocného sadu). Tam máme přistát a opsat si tajný kód co je napsaný na brance. Odtud dále pod kurzem 103,5 stupně, než najdeme další bod co máme na fotografii (polňačka s potokem). Další bod je naštěstí opět pevný a je jím kostel v Českém Meziříčí. Odtud opět jen pod kurzem 298,5 stupně do nalezení znaku U. Od U kurzem 246 stupňu do nalezení třetí fotografie (soutok potoků). Pak už jen nad křižvatku do Hořiněvsi a hurá zpět na letiště. No je mně jasné, že se stačí lehce odchýlit od kurzu a jsem v prd...
Ospalíma očima se snažím vytipovat, kudy by se tak asi dalo letět, nahrubo si to kreslím do mapy a jdu spát. Zítra nás čeká perný den.

Vodní nádrž Rozkoš Nikdo za mnou. Že bych letěl blbě? Rybník Tuří Písečný lom u Smiřic kde jsme se předchozí den koupali Vesnice Holohlavy

2. den závodů
Je tady ráno a nemilosrdný budíček v 5:30!!! Uvažuji o jiném sportu a šourám se k autu, abych se přesunul na druhý konec letiště, kde máme hnízdo. Docela pofukuje, obavy ze startu z plnou nádrží se vytrácí a nahrazují je obavy z letu proti větru. Poslední krátký briefing na kterém je potvrzeno že se poletí a jdeme na to. Najít si volný flek, rozhodit padák, dotáhnout tam neuvěřitelně těžkou krosnu (tolik benzínu jsem v ní natankováno nikdy neměl) a hurá do vzduchu. Startuji tradičně v zadní polovině závodního pole a tak mně první skupina závodníků rychle mizí v dáli. Jsem rád, že je mám z očí a mohu si letět podle sebe. Když točím první otočňák, tak za sebou pozoruji druhou výraznější skupinu pilotů. Snažím se je nechat za sebou a tak proti větru statečně šlapu do speedu. Koukám před sebe a hledám místo, kde se má přistát. Není to zas tak složíté a po 45 minutách letu přistávám na místě, které jsem si do mapy zakreslil jako pravděpodobný bod 2. Šouravým krokem se ploužím k brance a opisuji "tajný kód". Proč mají třeba cyklisté po cestě občerstvení a my ne? Toto místo by se k občerstvení náramně hodilo!
Skupinka co byla za mnou se pomalu chystá na přistání, a tak neobčerstven startuji na druhou část trati. Po startu mířím na Českou Skalici a v hlavě mně šrotuje, jak dlouho jsem byl na cestě, kolik jsem spotřeboval benzínu a jestli se mám vydat dál přes nádrž Rozkoš, kam mě vede určený kurz. Během dilematu stále nabírám výšku, abych bezpečně přeletěl město a následně i vodu. Nakonec se rozhoduji, že fotky této vodní plochy budou zajisté lépe vypadat po sluníčku než proti němu a držím tedy nadále stanovený kurz. Skupinka za mnou si to rozhodla zkrátit po západní straně vody a tak letím dál sám.
Přeletěl jsem vodu a pátrám po tom, co mám na pultíku na fotce. Nakonec tento blátívý brod nalézám na tom místě, kam jsem si ho do mapy natipoval a tak můžu konečně otočit po větru. Krajina pode mnou se rychle rozbíhá. Tak je to správné a tak to má být :o) Jedinou vadou na kráse zůstává, že jsem doposud neobjevil jediný znak.

Krásný veterán 2x Piloti PPG nevěřícně zírají na exhibici pilota ze skupiny SkyBox-Red Bull SkyBox-Red Bull - nic co jste se naučili o letových režime a aerodynamice není pravda! Nácvik nového slalomu Ve formaci

Krajina rychle ubíhá a u rybníka Tuří koukám jako blázen. Pole pode mnou je krásné oranžové X. Na palubě zavládla dobrá nálada. Znak potvrzuje to, že jsem tam kde mám být a dál už to jde samo. Točím kolem kostela v Českém Meziříčí a vydávám se po čáře v mapě. Znak U je skoro tam, kde jsem si ho natipoval. Teď už najít jen ten soutok potoků. Daří se a já řeším další dilema. Jsem jihozápadně od letiště a trať mě vede pryč od letiště na Hořiněves. Počítám znovu spotřebu. Trasa od posledního bodu k letišti bude proti větru a bylo by škoda nedoletět a mít nula bodů, obzvláště po té, co jsem našel všechny fotky a čtyři znaky k tomu. Je rozhodnuto. Poletím jen po Labe a tam to zkrátím. Jen co jsem tak učinil, pochvaluji si, jaký jsem lišák. I ten kousek od Labe se totiž hrabu proti větru a na letiště přilétám s posledním litrem benzínu v nádrži. Jsem šťastný jako blecha a sám sobě vyslovuji několik pochval :o)

Nejhojněji zastoupená krosna - Nirvana Přistání i starty za bezvětří nebyli vždy nejjednoduší Jožka Káčer Michal Křivánek Petr Matoušek

Na letišti probíhá letecký den a tak se různě povalujeme a koukáme na letadla. Nakonec vyrážíme k vodě, tentokrát na Rozkoš. Voda sice není tak čistá jako v písečňáku, ale zase je zde stánek z občerstvením. Chvíli se odmáčíme, dáváme pivko a hrnem se zpět na letiště. Briefing je ale nakonec posunut až na třetí hodinu. Kvůli leteckému dni nás dřív na ekonomiku nepustí.
Fasujeme každý 1.5 l benzínu a v 16:00 startuje většina pilotů s výrazem pesimisty. Na termiku je prý už pozdě a o délce pobytu ve vzduchu rozhodne jen spotřeba. Hned po startu ale zjišťuji, že to rozhodně zatím nevypli a na volnoběh se pomalu snažím točit jakési stoupání. Moc mně to nejde (nikdy jsem zatím termiku nelítal), ale pomalu se škrábu do 500 metrů nad letiště. Většina pilotů ale visí skoro o 1000 metrů výš, vysoko nade mnou v jednom velkém chumlu nad Jaroměří. Nakonec se mně tam daří vydržet 33 minut. Nejlepší čas mněl Bříza - 123 minut (to je skoro jako název kapely :o)

Radim Frank Zdeňek Božský Andrlík Radek Ňoumen Novák Jirka Koudela Přijel se podívat i prezident LAA

Na večer si na nás Míra vymyslel nový slalom, tak jak se létá ve světě. Slalom je složený jen z pěti tyček a kope se jen ta prostřední, zatímco ty krajní se postupně všechny oblétávají. Další novinkou je to, že každý pilot má přidělený přesný čas náletu na první tyčku. Mělo by se tak eliminovat zbytečné vyčkávání a zmatek, kdy si někteří piloti nejsou jistí, zda-li již jsou na řadě či nikoliv. Chtěl jsem odstartovat dřív a na vedlejším poli si zkusit alespoň pár nízkých náletů. Bohužel mám zase problémy se startem, a tak jen na poslední chvílí stíhám mně přidělený čas. Nálétávám a prásk, už jsem zase na zemi.
Já jsem to tušil, že se mám na ten slalom vykašlat. Odskákala to naštěstí jen vrtule a tak mám suvenýr na zeď i s podpisy všech soutěžících :o) Nafasoval jsem od Břízy novou vrtuli a těším se na večerní sprchu. Na letišti probíhá jakýsi večírek, ale máme toho plný kecky a tak se po pár pivech ploužím do postele. Briefing na zítřek je v milosrdných 7:00

Honza FunFly Dolejš Můj stroj s pochroumanou vrtulí Detail upravené vrtule Krásné meandry na řece Metuji Osada Roztoky

3. den závodů
Na ranním briefingu se dovídáme, co si to na nás Míra vymyslel. Díky přehřátému vzduchu a bezvětří nemám problémy se starty jenom já, a tak se ředitel rozhodl, že se v tom patřičně procvičíme. Dostáváme totiž pouze první otočný bod, na kterém je nutno přistát, nahlédnout do mapy ve které bude další bod. Tyto "kontrolní body" jsou celkem tři. Pro kontrolu naší přítomnosti jsou na mapách číselné kódy, které si musíme opisovat. Hodnotí se čas, za který pilot tuto trasu zvládne.
Na trati jsem sice nedosáhl žádného zázračného času, ale poměrně dost pilotů mělo s touto disciplínou problémy a skončili s nulou. Pro mě bylo hlavním úspěchem to, že jsem všechny čtyři starty zvládl na poprvé, i když s vypětím posledních sil. Však odpoledne už jedeme domů.

Vyhlášení výsledků je ohlášeno na 11:00 hodinu. Dostáváme předběžné výsledky, podle kterých jsem na 8. místě. Rozbíhá se "nevyhlášená" disciplína - protesty. Vyprotestovat se dá kde co a tak se odsouvám o jedno místo dozadu. No asi i tato stinná stránka k závodům patří.
Nakonec jsme se dočkali a výsledky jsou nadvakrát vyhlášeny (chybička se vloudila).

Co dodat. Celé závody provázelo až neuvěřitelně příznivé počasí, které prý podle pořadatele Jirky Šrámka nebylo zadarmo. Díky mu a nejen za to. Za vysokou úroveň disciplín a skvělou organizaci zase zaslouží dík Míra Kadečka. Na zázemí jsme si na letišti v Jaromněři taky nemohli stěžovat - díky i jim i když všude je co zlepšovat. Určitě sem příští rok zase rád přijedu.

Další články z těchto závodů najdete u Funflyho a u X-sajťáka

Zpět