3. kolo mistroství České republiky v motorovém paraglidingu se uskutečnilo v novém, pro nás piloty neokoukaném, prostředí "Podčeskoleské pahorkatiny". Cesta byla dlouhá a celkem nudná (celou dobu po dálnici), ale výsledek stál za to. Krásné letiště ležící asi 5 km východně od Tachova je situováno do krajiny plné lesíků, rybníků a malých vesniček.

Na letiště jsem dorazil mezi prvními. Seznamuji se s mile se tvářícím (nebývá tomu pravidlem) personálem restaurace a vybírám místo na můj nový stan. Asi na třetí pokus nacházím to správné místo a stavba se i bez manuálů daří. Teď už jen složit krosnu a můžu v klidu u občerstvení vyčkávat na první briefing. Ze začátku to vypadalo že se poprvé podaří dodržet annoncovanou osmou hodinu večerní, ale ani tentokrát tomu tak není...

Nakonec jsme se všichni sešli a to v rekordním počtu 24 závodníků. Na začátku brifingu se dovídáme spoustu užitečných informací a je vidět že se závody kolo od kola zkvalitňují. Máme dva prostorné decky + jeden záložní, na letišti je nástěnka kde lze nalézt všechny potřebné informace včetně aktuální předpovědí počasí, dostáváme čísla aby jsme se komisařům nepletli. A aby se nám, tak jak tomu bylo ne jiných kolech, nepletli piloti létájící mimo závody, je jejich provoz na letišti zakázán. Tak to dopadá když se někdo není schopný domluvit.

Na ráno je vyhlášen navigační let se sběrem znaků. Trasa je zadána výchozím bodem a kurzem po kterém je třeba letět do nalezení znaku U, odtud pak pokračovat dalšími třemi kurzy až po znak X v okolí kterého je v kruhu o poloměru 2 km třeba hledat znaky. Každé rameno má maximálně 18 km. Toť zestručněné zadání :o) Všichni si tedy po mapách čmáráme spoustu čar a koleček a nakonec se tradičně po půlnoci odebíráme k pár hodinám spánku.

1. den závodů
Ranní vstávání je jako vždy krušné a tak se jen neochotně soukám z vyhřátého spacáku. Táhnu krosnu do decku a marně hledám alespoň náznak větru. Mé prokleté strarty z minulých závodů mají pokračovat a mě se daří start s promočeným padákem až na čtvrtý pokus a to 5 minut po zavření okna. No alespoň si prohlédnu malebnou okolní krajinku.
Ostatní piloti se narozdíl odemne s menšími či většími problémy dostali do vzduchu včas a vrací se spokojení s vyvedenou navigačkou. Nakonanec ale bohužel dochází ke zrušení disciplíny. První a nejhlavnější znak totiž nebyl umístěn přimo na trati a tak si velká část pilotů udělala krásný ale zbytečný výlet až kamsi k Neumětelům. No alespoň mně bodově neutekli :o)

Termika velice rychle ožívá, a tak je pokus o zalétnutí technických disciplín zmařen. Přes den se několikrát přesouvá briefing, ale počasí nedovoluje regulérně letět. Na večer je vyhlášena navigační disciplína. Trať je tentokrát předem známa. Úkolem jest dopředu nahlásit traťovou rychlost a tu pak na trati dodržet. Kontrola probíhá na dvouch branách. Po trati jsou pro spestření taky znaky.

Vítr nahoře docela fouká a tak to není snadný úkol tipnout jak rychle asi poletím po větru a jak rychle proti němu. Rozsah rychlostí našich létajících aparátů je přeci jenom značně omezený. Okno je otevřeno, ale do vzduchu se nikdo moc nehrne. Nakonec přistává osm pilotů na trati a disciplína je opět zrušena. Máme tak za sebou první den a všichni nulu na kontě. Večer je na ráno nabrífována další navigačka.

2. den závodů
Ranní vstávání no comment! Dnešním úkolem je provést hodnocený start, let po trati, která je předem známa, hledat objekty na fotografiích, a s těmito zakreslenými v mapě se co nejrychleji vrátit na letiště.
Start opět na čtvrtý pokus, ovšem tentokrát minutu před zavřením okna. Spocený ale šťastný že jsem v luftu se usazuji v sedačce a celkem osamocen se vydávám na trať. Na druhém konci letiště už pozoruji ty co se vrací. Cesta probíhá v naprosté pohodě a já se musím hlídat abych se místo hledání fotek nekochal.

Celou dobu se mně daří celkem přesně držet trať a tak se vracím z pěti nalezenými fotografiemi. Po návratu na letiště následuje průlet časovou bránou a pak rovnou přechod na technické disciplíny. Slalom z nedostatku financí na další vrtuli vynechávám a vrhám se rovnou na přesnost přistání. Nabírám výšku nad letištěm, vypínám motor a snažím se trefit ten prťavý červený flek uprostřed letiště. Kolikrát já jsem si sliboval že to budu trénovat... No nakonec ho míjím opravdu o fous a tím víc mně mrzí že jsem si to před závody alespoň párkrát nevyzkoušel.

Sluníčko opět velice rychle ohřívá všechno kolem a tak se různě povalujeme ve stínu a zkoušíme dohnat spánkový deficit. Když už jsem skoro usnul, tak se rozhodl Deštovka (Jirka Hlavinka), ladit svoji trojkolku a tím naše snahy o spánek definitivně zrušit. Opět je na dalších závodech co zlepšovat - navrhuji stanovit dobu pro ladění motorů!
Pod heslem "poznej okolí" se vadáváme hledat zatopený lom za účelem koupání. Naša snaha je nakonec oceněna opravdu excelentním osvěžením. Minimum lidí, krásná příroda, houpačka a celkem teplá voda. Po té co jsme se dostatečně osvěžili výlézáme z vody a s prvním bleskem uháníme zpět na letiště. Bouřky se honí všude po okolí, ale na nás dopadá jen pár kapek.

K večeru se obloha celkem rychle čistí a tak je nakonec na rychlo rozhodnuto odletět ekonomickou disciplínu. Fasujeme dva litry benzínu a máme možnost si vybrat ze dvou tratí. Okolo trati jsou znaky, které si zakreslíme a tím budeme deklarovat dosaženou vzdálenost. Hodnotí se samozřejmě i doba strávená ve vzduchu - tentokrát jde o to zůstat tam co nejdéle. Škoda že se nehodnotí doba strávená mimo letiště, dopadl bych o mnoho lépe, ale o to maž později.

Z ranní navigačky jsem si přivezl jen necelý litr benzínu a tak plánuji trať velice opatrně. Dobu letu počítám na 22 minut. Dělám si na mapě tlustou čáru za kterou nesmím a dokonce si mapu krátce za touto čárou ohýbám a zalepuji ji k pultíku. Jak naivní opatření...
Hladce startuji a vydávám se po jižní trase. Trať vede po silnici a tak není třaba se nějak víc věnovat navigaci. Jen hledat znaky a hlídat benzín. Do mapy si kreslím čtvrtý znak a blížím se k oné magické čáře. Koukám na nádrž a zdá se mi ža tam mám nějak moc benzínu. Nu což, rozlepuji mapu a vadávám se pro další znak. Po dalších dvou kilometrech nacházím "X" a otáčím zpět k letišti.

Asi v polvině zpáteční cesty záčínám tušit problémy. Benzín v nádrži nějak rychle mizí a já poprvé měním geometrii (zatahuji nohy pod sedačku) čímž se snažím minimalizovat čelní odpor. Od letiště už mně dělí jen asi kilometr lesa a já nemám morál na to abych to vzal rovnou přes něj (možná by to vyšlo). Podruhé měním geometrii (zapínám si kombinézu ke krku a snažím se držet ruce u těla) a pokouším se přemluvit motor k nulové spotřebě. To se mně nakonec daří a motor přestál žrát - už není co. Měním geometrii potřetí a pohodlně se usazuji v sedačce. Zahazuji plynovou rukojeť a dělám hnusné ksichty na kolem prolétající skupinku pilotů. Vybírám si pole vedle rybníka co nejblíž silnici. Těsně před přistáním zjišťuji že jsou to makovice. Přistávám, balím nádobíčko a hlásím polohu na letiště abych mohl být vyzvednut. Ponaučení pro příště - hlavně neimprovizivat a držet se plánu!!! Tyto body mně bodou chybět :o(
Nakonec se tedy podařilo uletět navigační, technickou i ekonomickou disciplínu a je tak splněno vše aby mohlo být kolo uznáno za platné. Je rozhodnuto že se v neděli už nic nepoletí, aby jsme si mohli užít alespoň jeden večírek. Na letiště bylo přivlečeno rožnící zařízení obsahující jedno prase a v hospůdce už to hučí jako ve včelínku. Nakonec ovšem nastává změna, a je rozhodnuto o tom že se ráno poletí slalom a mini/maxi. Odcházím spát mezi posledními.

3. den závodů
Ráno z nějakých nepochopitelných důvodů ignoruji budík a prostě se mně daří ranní disciplíny zaspát :o( To brzké vstávání opravdu není nic pro mne! Tímto se definitivně umisťuji na krásném předposledním místě. No hlavně že to není poslední :o)
Pomalu balíme krosny, padáky, stany a čeká se na slavnostní vyhlášení. Tentokrát to bude opravdu se vší parádou - máme i stupně vítězů. V prostoru vyhlášení se objevují ceny pro vítěze a opravdu stojí za to. Krásně vyvedené železné skulptury, poháry a dokonce i madaile. Pro všechny zůčastněné piloty jsou připravené igelitky z drobnostmi na památku. Množství sehnaných sponzorů se pozitivně projevuje. Pořadí a fotky z vyhlášení naleznete zde.
Na závěr ceremoniálu je ohodnocen i celý realizační tým, včetně sponzorů, kteří nás poctily osobní účastí. Oceněn je i hospodský, za to jak se o nás celou dobu vzorně staral. Mohu jen dodat že si toto ocenění všichni poctivě zasloužili! Pro čtvrté a poslední kolo byla laťka nasazena hodně vysoko. tak uvidíme jak se stím Božský Zdeněk vypořádá :o)