Není tomu ani 14 dní co jsme zachytil informaci o chystaném sletu poblíž Vlasatic. Před asi týdnem se mě povedlo dopátrat kde to vlastně je a přinesl jsem o tom info na "Mechovkách". Chystal jsem se tam až v sobotu ráno, ale když mě v pátek večer dorazila SMSka od X-saťáka, že právě vyrazil z Prahy, naházel jsem věci do auta a vyrazil.

Na místo jsem dorazil kolem jedenácté a tak už jsem toho moc nenalítal. Poseděli jsme u vínka, poklábosili a po půlnoci jsme se rozlezli do pelechů s tím že se uvidíme v šest ráno na brífingu. Zázemí sletu nám poskytoval areál myslivecké střelnice, kde bylo spousta stromů a trávy. Našel jsem si místečko pod jedním stromem, vyzbíral vše co by mě mohlo tlačit a zalezl do spacáku. Byla krásná jasná letní noc, a já během jedné cigarety viděl padat více hvěd, než nedávno, kdy bylo jejich padání annoncováno v tisku a já kvůli tomu v jednu hodinu v noci civěl dvě hodiny na polozataženou oblohu.

Ráno se vstávalo až podezřele snadno. Scházíme se pomalu u stolku a dozvídáme se podrobnosti o navigační soutěži, kterou si pro nás pořadatelé připravili. Bude hodnocen start, pak následuje mezipřistání spojené se střelbou na cíl, početní úloha, hledání znaků. Po příletu zpět následuje hod balónku na cíl a přesnost přitání na závěr. Na celé trati se hodnití i dosažený čas.

Přesouváme se na 300 metrů vzdálenou práškařskou plochu. Strartuji první a snažím se zorientovat v nahrubo oscanované mapě. Není v ní toho moc vidět a tak považuji za úspěch že se mě daří najít místo kde máme přistát. Místo je mazaně ukryto v závětří za větrolamem. Přistávám a vrhám se na vzduchovku abych nemilosrdně poslal všech deset plechovek k zemi. Start je malým oříškem, ale na podruhé se daří a po krátkem boji s turbulencí za stromy stoupám. Dalším bodem je most přes Novomlýnské nádrže kde je třeba spočítat pilíře.

Po spočítání pilířu pokračuji dále po trati a snažím se hledat znaky, ze kterých máme vyluštit název dvou letadel z období 2. světové války. Nacházím napis M262 a pak ještě písmeno R. Pak už uháním zpět na letiště. Výška ze ktere se háže balónek na cíl není nijak omezena a tak z nízkého náletu celkem snadno trefuji terč. Pak už jen přistát na ten stejný terč a mám to za sebou.

Postupně doráží i další závodníci. Marně čekáme jen na Honzu Xsajťáka, který si někde na trati vysypal zapalování do vrtule. Telefonem udává svoji polohu a je přivezen. Slunce už docela hřeje a tak se přesouváme zpět do stínu stromu a blízkosti občestvení. Během dopoledne jsou vyhlášeny výsledku ranní soutěže s jsem mile překvapen svým prvním místem. Ještě více jsem ale překvapen vypočítavostí Honzy. I on totiž dostává cenu a to o něco menší pohár jako "cenu útěchy". To co se z počátku jevilo jako mouchy jeho stroje, lze bez obav označit za taktiku na trati :o)

Sobotní den pomalu plyne a postupně přijíždí další a další piloti. K večernímu létání už je nás docela slušná tlupa. Vítr se stočil na jih a tak můžeme startovat ze strniště přímo u areálu. Vadáváme se v malých skupinkách různými směry a pohodově se poletuje až do západu slunce.

Večírek probíhá v příjemném duchu a všichni plně využíváme bohatých možností občerstvení za lidové ceny. Někdy hodně po půlnoci zalézám do spacáku a těším se na ráno, počasí vypadá opět letově.

Ráno fouká pro změnu od severu a tak startujeme z druhého políčka. Proč toto roční období není celoroční, nemuseli by jsme si vůbec děla starosti odkud odstartovat a kde přistát. Po startu koukám do mapy a přemýšlím kam bych se vydal. Na Pálevě už jsem byl, na jih se mě nechce abych se nemusel vracet proti větru a tal volba padá na okolí Pohořelic.

Letím si vcelku rovnou krajinou spestřenou pouze stromy větrolamů a občas nějakým rybníkem. Až u Pohořelic se zalesněné plochy trochu zvětší. Kochám se řekou Jihlavou, která meandruje lesními porosty aby se nakonec spojila se Svratkou v místě kde se společně vlijí do Novomlýských nádrže II. Počítám vypasené kapry v sádkách u Pohořelic a přes místní tři velké rybníky (Starý, Vrkoč a Novoveský) se vracím pomalu zpět. Cestou potkávám kamáráda Laďu který se vynořil odkud si ze spodu. Až na zemi zjištuji že byl u benzínky a tankoval. Společně se vracíme k letišti a přistáváme.

Je neděle a tak nezbývá než pobalit věci, zaplatil, rozloučit se a vyrazit k domovu. Rád bych poděkoval organizátorům, kteří tuto akci připravili a předvedli, že i narychlo se to dá organizačně zvládnout. Především je třeba vyzvednout perfektně domluvené počasí! Už se těším na nějakou další akci v této lokalitě a to nejenom proto že to mám jen necelých 50 km. Článeček o této akci a spoustu hezkých fotek naleznete i u sousedů na www.paraglide.cz

No a co nás čeká a nemine? Za 14 dnů je slet na Červeném potoce. Loni se tam velmi vydařilo :o)

Zpět