Ze sletu na Červeném Potoce jsem si přivezl suvenýr - krásnou bílo-červenou vrtuli plnou kompozitů. Na Potoce jsem ji nestihl vyzkoušet a tak jsem musel počkat až se větrné počasí trochu uklidní. Dnes jsem se konečně dočkal. V pět hodin odpoledne už foukalo jenom 5 m/s a tak byla reálná naděje že se to večer ještě zmírní. Naházel jsem věci do auta a vyrazil na naši základnu u Zbraslavi zvanou Bajkonur.

Na louku (tedy spíše pruh trávy) jsem dorazil krátce před sedmou a vítr už se doopravdy zdál snesitelnější. Než jsem poskládal krosnu a nachystal padák bylo to letové. Už po nahození motoru byla patrná změna. Hluk od vrtule se změnil v lehké ševelení a picitově se mě zdá že vrtule víc táhne. Strart proti větru byl hračkou a trocha té mechanické turbulence se taky dala zkousnout.

Na nějaký výlet už to díky pokročilé hodině nebylo, ale pěkně jsme se s Radimem vydovádělí v blízkém okolí. Léto už je asi nenávratně pryč a tak mě začala být po půlhodince zima. V lednu budeme zajisté vzpomínat na krásných 13° C nad nulou, ale dnes mě byla při této teplotě prostě kosa. Přistál jsem, ohřál si ruce o výfuk a dal se do balení. Na nějaké hodnocení je po tomto krátkém letu brzy, ale první pocity jsou rozhodně pozitivní. Už se těším na další let :o)

Zpět