Je tu poslední závodní den. Z našich trojkolek nakonec ráno letí jen Michal Křiváne - ostatním se započítá včerejší výsledek. Rusové protestují...

Je dozávoděno a začíná další kolo. Jana tráví celý den na věži kde dochází ke zpracování výsledků a my ostatní ji tam chodíme střídavě podporovat. Její situace je nelehká protožo díky neúplnosti výsledků vlastně ani nevíme jak na tom jsme. Jednotlivé disciplíny jsou rušeny a zase uznávány, dělí se na dvě disciplýny aby se mohli za hodinu zase spojit... Důležité je neustále hlídat věž, protože jak ji opoustíme, pořadatelé odejdou na oběd a už je dnes neuvidíme...

S ubýhajícím čase je jasné že slavnostní ceremoniál z vyhlášením výsledků se nás týkat nebude. Pomalu balíme, prohrabujeme hromádky prachu, vytahujeme z nich ruzné předměty a pokud je ta věc naše (nebo tak alespoň vypadá) dáváme si ji na svoji hromádku. Se západem sluníčka je vozík za autem po vrch naložen. Nálada je všelijaká, otevírá se další láhev Jima B...

Před půlnocí se zmocňujeme jakých si papíru na kterých jsou jakési výsledky a přemisťujeme se na letiště. zde dojídáme co po ultralajťácích zbylo a stejně tak jako při cestě sem se dělíme na dvě části. Tu naši leteckou veze Jožka do Lisabonu (původně jsme měli jet odpoledne vlakem a přespát v hotelu) a ta druhá čeká na letišti na návrat Jožky aby připojili vozík a vyrazili po vlastní ose.

Těsně před Lisabonem začíná pršet. Slunečné počasí bylo obědnané jen na závody, bohužel počasí bylo to jediné co fungovalo jak mělo :o(
Cesta domů se obešla bez jakých koliv příhod které by stáli za zmínku, snad jen pozemní výprava si užila trochu legrace když je na dálnici předjelo jejich vlastní kolo a pak jim ještě zatkli Stoupu neb nemá na náklaďák papíry a zrovna řídil když se je rozhodi na hranicích zkontrolovat...

Co dotat na závěr? Ani nevím. Strávili jsme 14 dní mimo domov, podívali jsme se do Portugalska, zalétali si v jiných podmínkách než na které jsme zvyklí. Pochopili jsme co znamené "maňána", nepochopili jsme jak to může FAI tolerovat, ačkoliv nás chodili každý večer když dostali chuť na naše pivo, utěšovat že situaci řeší a že zítra bude líp...
Důležité je že jsme se vrátili všichni v pořádku (Jířa má tu nohu jen pohmožděnou), nestrádali jsme hladem (díky Alenko!), spali jsme v suchu a pohodlí (díky Břízo za matrace) a celý team držel jakš takš pohromadě (díky všichni)!

<- zpět na 11. den | Home page ->