Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Vraní slet vol VI.

Začátek září už tradičně patří Vranímu sletu. Před 4 roky to byl můj první slet a vždy se sem moc rád vracím. Tentokrát jsem do auta přibral Víťu který s náma létá letos první rok a v Brně jsme ještě naložili Alenku - proviantního náčelníka a kuchařku naší reprezentace. Fordka nezklamala a pojala naše dvě krosny, padáky, spacáky, kanystry i tři osoby - slušný výkon :o)

Večer nad Bečvou Helfštýn Bečva Oslavenec - s novým přívěškem bude mít konečně váhu pořádného pilota Nezbytné vstupní disciplíny - vrh koulí

Po dálnici jsme uháněli co to dalo, neb jsme doufali že stihneme ještě večer polétat. A zadařilo se. Po příjezdu na Vraniště jsme rychle nachystali k letu a šup na oblohu. Udělali jsme si malá výlet na nedaleký hrad Helfštýn, procourali jsme údolí Bečvy... Sluníčko zapadlo a bylo na čase přistát a vyměnit řidičky za půllitr a kus masa.

Děti nebojte se, to není pedofil - on je jen trochu nedočkavý :o) Špl do výšin... Láhev udělá vždy radost :o) Mladý nevidomý OREL Tak co tam všechno je? Žebra, kolena, kukuřice...

Vrána si na nás jako každý rok připravil uvítací disciplíny. Vrhli jsme si koulí, zašplhali po provazovém žebříku a nakonec jsme si prověřili důvěru v kamarády. S čepicí přes oči jsem jim nevěřil ani slovo když jeden přes druhého pokřikovali "utíkej, máš to přímo před sebou" a neustále jsem očekával náraz do zdi nebo pád do potoka :o)

Alenka navigovaná Vránem Když si velcí hrají... :o) ... nakonec se dětské čtyřkolky vlezl i prostorově výrazný Tomáš... ... někdy stačilo trochu pomoci lopatou ... ... a nakonec se tam i Stoupa vlezl - dokonce se podařilo zavřít dvířka :o)

Po tom všem sportu nám vyhládlo a tak se z kotle tahali žebra, kolena a nakonec tam vegetariáni propašovali i kukuřici. Trochu jsme poklábosili a krátce po půlnoci jsem se odebral do hajan. Letos jsem si totiž dál závazek že ráno vstanu a poletím na výLET o kterém už jsem hodně slyšel, ale vždy ho zaspal... Start byl plánovaný na sedmou hodinu ranní.

... horší pak bylo ho dostat ven, nějak se nám tam šprajcl... Vrána se taky vlezl i když bez svého zavážíčka Vraní hnízdo s ptačí perspektivy Uhřínov Pohled zpět do Moravské brány- vzadu vesnička Podhoří

Ráno jsem kupodivu vstal dřív než mě zvonil budík. Krosnu jsem měl natankovanou po špunt už od včerejška a tak jsem ji jen odtáhl na druhý konec louky a rychle začal chystat padák. Nefoukalo vůbec nic a mokrá jatelina v dolíku zakončená stromořadí byla předpokladem pro silné zážitky už při startu. Trochu mě znejistil Vrána když si jako místní začal chystat padák úplně naopak než já.

Vyhoupl jsem se nad kopce - krásný rozhled Uhřínov Střecha Evropy - od tud tečou říčky na všechny strany, říkají tomu rozvodí... Tady pramení ODRA Džungle

No nebyl čas na taktizování, místa tady moc není a tak se za mnou začala tvořit fronta. První pokus nevyšel, ale na podruhé jsem padák dotáhl zhruba tam kde má být a dál už to bylo na motoru aby mě tady s té vlhké díry. RODEO nezklamalo a já se jako první (vy co mě znáte chápete že jsem tento fakt musel zvýraznit) ocitám ve vzduchu :o)

Tady to zase trochu připomíná Sibiř Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá Plazský potok Krátery na střelnici - ještě že měli zrovna volno :o)

Motám se nad přistávačkou a čekám kdy se odlepí Vrána, který má být vedoucí zájezdu do nedalekého prostoru Libavá. Ze vzduchu pohodlně pozoruji pokusy dalších pilotů o start. Starty nejsou rozhodně zadarmo a je jisté že ne všem se povede odstartovat. Určitě by pro ně bylo jednoduší odebrat se nahoru na strniště kde je místa dost a rovinka. Konečně vidím Vránův nový vrchlík - má dnes premiéru - a tak si ho hlídám aby mi neuletěl.

Malá ODRA Hra na schovávanou... Vrána a jeho nové nepřehlédnutelné křídlo Libavský potok Vedoucí našeho zájezdu - Vrána

Po startu dvakrát zakroužil aby se přidal kdo mohl a vyrazil směrem na Milenov. Kamarádův padák nikde nevidím a tak vyrážím sám za ním. Za půl hodinu co jsem vyčkával ve vzduchu už jsem stejně spálil spoustu paliva co mě bude možná na konci výletu chybět... Po nastoupání nad Uhřínov jsme utvořili skupinku čtyř krosen a jedné trojkolky a nabrali jsme kurz Libavá.

On the road... Finsko Na rozhledně Údolí ODRY Že by to rozvodí bylo tady? :o)

O tomto prostoru už jsem hodně slyšel a tak jsem ho vlastně znal, pouze jsem teď narovnával představy podle reality, ale to co nám tady Vrána naservíroval předčilo moje očekávání. Prostor vlastně tvoří střechu Evropy, neb právě odtud se vydávají potůčky do všech směru aby nakonec dorazili každý do toho svého moře. Říká se tomu tuším rozvodí. Pod námi defilovali pastviny, divoké louky , krásně zelené lesy, údolíčka do nichž se stýkali potůčky ze všech stran... Krajina bez známek civilizace, nebo spíše krajina která se lidí zbavila a úspěšně zregenerovala.

Libavá Libavá Libavá - větrný mlýn Protitankové zátarasy ve výslužbě... Tankodrom

To se rychle změnilo po příletu nad střelnici. Tankový brod, krátery po bombách, trosky vojenských aut, letadel, opuštěný bunkru. Pouze vůně střelného prachu dávala tušit že se celý prostor ještě občas využívá. Samotné městečko Libavá působí alespoň ze vzduchu značně vybydleným dojmem. Schátralé budovy, opuštěné objekty, kupodivu uprostřed kostelík a větrný mlýn - zvláštní dvojka.

Brod Na vodě byla spousta ptactva Rybníček Brčálníček - asi... Návrat do civilizace... Tady to údolí je v mapě označeno jako PEKLO - no přistávat bych tam fakt nechtěl...

Dost bylo romantiky! Jsem hodinu a půl ve vzduchu a koukám do mapy že alespoň 20 km od Jezernice. Přistát zde znamená být odsouzen k několika dennímu návratu neb na většinu míst se dostane ztěží jen vojenská technika. Navíc pro civilní osoby je prostor uzavřen... Otáčím směrem zpět a koukám že i zbytek výpravy je na tom pravděpodobně s palivem podobně. Snad mimo Míši Křivánka který má ve své barelu na trojkolce vždy benzínu na rozdávání. Začíná mě chybět ta půlhodina co jsem na ostatní vyčkával ve vzduchu. Nechávám proto ostatní se ještě courat po malebných údolíčcích a sám nabírám přímý kurz k domovu. Je před devátou hodinou, sluníčko už příjemně hřeje a vzduch je přitom úplně klidný. Šlapu speed a na GPSku se usazuje příjemná cestovní hodnota 60 km/h. Koukám na nádrž a počítám že by to i mělo bez problému vyjít.

Na přistávačce Prase číslo 2, ještě se tady někde potuluje 3 Zátiší - fotil Tomáš Berka Vrána už má konečně vlastní židli :o) Nová trojkolka

Po přelétnutí Milenova najednou krajina upadne o více než 400 metrů dolu. Tady to taky trochu víc zadrncalo neb jsem si to namíří přímo rotorem za kopcem. Teď už bez motoru jsem utrácel nad údolím těch 400 metrů výšky. Vzduch začal pomalu ožívat a tak jsem raději volil bezpečnější přistání na poli odkud startovaly tříkolky a ti co dali přednost velké startovačce před "adrenalinovým" startem od stanu. Po dvou hodinách přistávám, v nádrži navigační rezerva 1.5 litru, prostě pohoda :o) Dolů se svážím z Luďkem Kunou který jediný z pražké bandy nezklama a přijel si s náma zalétat.
Po snídani se jen tak poflakujeme, někdo vyráží na výlet, většinou se klábosí nebo pospává. I já bych si rád pospal, ale když jsem konečně našel stín kde bych se rozložil, utvořil se kolem debatní kroužek a ještě do mě šťurali! :o)

Klapr se pořád jen houpal a vůbec tentokrát neměl pomazánku... Kinosál Po setmění děti opět přišli o čtyřkolku... Drink - myslí že Modrý vánek, nebo tak nějak.... Promítání fotek z Portugal

Přes den se bohužel rozfoukalo a vítr se neutišil ani večer a tak mimo jednoho "odvážlivce" zůstali všichni na zemi. Postupně se projídáme vším tím masem co na nás Vrána připravil a sladkosti typu buchta či dokonce ovoce začínají být vzácností :o)
Krátce po setmění dorazil mistr barman který si na nás připravil sérii pěti drinků. Byli to lahodné a pravděpodobně i kvalitní protože když si tak vzpomenu co jsem všechno pil tak se divím že jsem se ráno vzbudil pln elánu :o)

Vrána degusuje další drink Hlouček kolem barmana - bylo se na co koukat U ohýnku Barmann při práci Piňakoláda - doteď jsem to znal jenom s reklamy na Eurotel :o)

Večírek proběhl v tradičním pohodovém duchu. Koukalo se na video, koukalo se na fotky, u ohýnku se hrálo na kytáru... Prostě pohoda. S ranním vstáváním asi nikdo ani moc nepočítal protože i během noci pořád trochu pofukovalo a bylo jasné že ve vzduchu se něco děje a neděle bude mít do hlášeného skorojasna a bezvětří možná trochu daleko...

Úsměv prosím :o) Karel - po pár drincích už nebyl smutný že ráno rozházel vrtuli po poli... U ohýnku U ohýnku Stroj na kroupy - vyroben v továrně na stroje Smíchov u Prahy

Ráno to na létání opravdu nebylo. Bylo zataženo a vypadalo to že bude každou chvíli pršet. Nakonec i pršet začalo :o( Pomalu se začalo balit a poklízet...
Vrána nás provedl po mlýně a seznámil nás se svoji myšlenkou mlýn znovu roztočit. Jen co vyřeší problém jak ke mlýnu dostat vodu přes pozemek problematického souseda. S vodou je tady vůbec problém, všechnu jsme Vránovi vycákali a ten se teď chudák nebude mít půl roku kde umýt než se mu ve studni nashromáždí další s jarního tání :o)

Pan mlynář vypráví... Žádný kompozit, žádná elektronika a ono to fungovalo, a možná jednou zase fungovat bude... A tímto prý mlynář čistil násypky - pravěk motorového paraglidingu Artefakty Zrobíme prezenčku!

Hodnocení na závěr? No samozřejmě kladné! Vrána nezklamal a proto to u něj vybydlíme hned při další příležitosti znovu - kdy že bodou Sněholety? :o)

<- zpět