Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Expedice roMANIA 2005

Toto je jen pracovní reportáž, je to jen takové info, zkrátka místo kde se bude snad i přes technické problémy objevovat aktuální info z naší expadice. Bude to bez fotek, neb zdejší připojení je pod psa... nebo pod vlka? Po našem návratu se na Mechovkách objeví plnohodnotná reportáž ze spoustou fotek...

Pátek 22. července 2005
Já jsem výpravu začal jako první a taky jsem jak oprvní vysazen. Kluci pokračují dál do čech a v době kdy já už sedím s kamarády u piva a ukazuji jim fotky a povídám neuvěřitelné historky oni postupně docestovávají do svých domovů.

Čtvrtek 21. července 2005
Vodní pumpa je vyměněna, rozdělovač taky, řemeny jsou na řemenicích, jen při měření trochu pokulhávají tlaky na čtvrtém válci ale po nastartování motor hladce běží a po několika dnech oddychu si spokojeně přede. Balíme věci a vyrážíme směr Slovensko, tentokrát už v koloně tří vozů SUBARU - servisní vůz jede s námi. Čeká nás celkem dlouhý kus cesty přes Slovensko a hranice na Moravu pokud vše dobře půjde překročíme až někdy večer.

Středa 20. července 2005
Dobrá zpravá, průsak paliva s auta "B" se zastavil, asi mu nesvědčí plná nádrž. Auto "A" ale stále mimo provoz a tak se lučíme s polskými spolunocležníky a na laně pokračujeme dál k Maďarským hranicím. Cesta po hlavních silnicích i ve vleku celkem ubýhá, občas se nám na tachometru objeví i údaj 80 km/h.
Před hranicemi nakupujeme dárečky, zbavujeme se posledních rumunských bankovek a v 15:10 překračujeme rumonsko-maďarskou hranici. Skoro po tmě dojíždíme po dnešních 330 km na laně do městečka Polgár, kde máme v campu sraz se servisním vozidlem. Dešťovka se hned po příjezdu pouští do práce a jde mu to od ruky jako by už to někdy dělal. Pracuje dlouho do noci ale finální úpravy a motorovku necháváme s ohledem na spící camp na ráno.

Úterý 19. července 2005
Ráno děláme nad mapou rozvahu jak a kudy pojedeme aby už jsme se pomalu blížili domovu. Plánujeme ještě dva dny v Rumunsku, pak to vzít přes Ukrajinu, Slovensko a domů. Po hodince cesty krásnou vyhlídkovou cestou máme problém. Auto "A" nechce vrčet! Koukáme do motoru a ejhle, utavil se nám rozdělovač. A pročpak se utavil, aha nemáme vodu v chladičí a motor se přehřál. Teče nám vodní čerpadlo. Uvazujem auto "A" za vůz "B" a je nám jasné že bude nutná změna plánů. Nejkratší cestou domů. I na slušných silnicích držíme býdný průměr 30 km v hodině a tak to bude dlouhá cesta... Navíc s auta "B" opět teče benzín...

Pondělí 18. července 2005
Medvěd nikoho nesežral a tak jsme i nadále všichni. Zkoušíme neuspěšně projet lesní cestou za vesnicí a tak se musíme potupně přesunout po asfaltu. Blížíme se k Ukrajinské hranici a haltují nás celníci. Kontrola probíhá hladce, jen Tomíkův pas studují pořád dokola.
Dnes jsme navštívili místní hospodu. Celkem zážitek, po dvou pivech jsme po tak dlouhé abstinenci celkem rozveseleni a vyrážíme hledat flek na spaní. Nakonec nacházíme suprový flek na rozmezí lesa a rozlehlých pastvin. Tady se nám bude líbit!

Neděle 17. července 2005
Opět jsme se vprobudili do krásného rána. Vyrážíme dál na sever. Po cestě se kocháme krásnými výhledy a pak sjíždíme do údolí do vesničky s romantickým názvem Malini. Návštěvou v několika obchodech se nám daří doplnit zásoby potravin a vyrážíme dál do kopců. Pokoušíme se navštívit klášter ve městě Gura Humorulii, ale zdejší striktní zákazy nám to znemožňují.
Tábořiště dnes nacházíme kousek od vesničky Poiana Miculni, poblíž které místní domoroci prý vídají medvědy. No já spím v autě!

Sobota 16. července 2005
Ráno naštěstí svítí sluníčko a tak už nic nevypadá tak černě jako včera. Balíme se a vyrážíme na cestu k lepším zítřkům. Čeká nás více než sto kilometrový přesun po asfaltu, ale pak už zpět do lesa. Ve vesničce Borca využíváme služeb místní autodílny a zvedáme postupně obě auta na zvedák. Auta vypadají ze zpodu až překvapivě dobře. U auta "B" se nepotvrdilo podezření na proraženou nádrž a asi jen blbne palivoměr, naše auto je až na drobné šrámy taky v pohodě, jen to vrzání a pískání z nějakého ložiska v motoru nás trochu znervozňuje. Ale teď už konečně hurá do lesa! Cesta je fajn, všude se už zase poflakují zvířátka, na kopcích jsou salaše, prostě sto a jedna oproti včerejšku. Míříme do průsmyku Stanisoara (1235 m.n.m.). Odtud je krásný rozhled a kousek odtud se na hranici lesa a pastvin utábořujem. Chvíli musíme v autech počkat než se přežene bouřka, ale teď už je krásně a já to musím rychle dopsat, neb za chvíli se bude podávat večeře.
Definitivně jsme se tedy rozhodli změnit směr naší expedice a držet se spíše v severní části Rumunska s tím že vracet se budeme možná přes Ukrajinu.

Pátek 15. července 2005
Prvním naším dnešním cílem je městečko Bilbor do kterého vedou jen "šedé" cesty. Když jsme do "městečka" dorazili zjistili jsme že je to jen víc chalup roztahaných na větším uzemí.
Významná událost: Cestou od tábořiště jsme se zastavili u horské bystřiny a dali jsme si koupel. Po týdnu moc příjemná věc!!!
Z Bilboru míříme dále na jih, až do velkého města Toplita. Zde šli kluci vyměnit peníze zatímco já jsem hlídal auta a čelil náporu zdejších žebrajících dětí - nic příjemného... Chtěli jsme zmizet rychle zpět do lesa, ale cesta kterou jsme chtěli jet je pryč. Musíme dál po hlavní silnici a dlouho hledáme funkční moc přes řeku aby jsme se dostali do lesa. Nakonec ji nacházíme ale dnes se nám prostě nedaří. Jedna cesta skončila jako potok (i když v mapě byla), další končila kamiony se dřevem kolem nichž se nedalo projet (málem jsme ještě dostali pokutu, ale vyřešili to čtvery STARTKY), no a náš poslední pokus skončil buldozerem na konci nedodělané cesty. Navíc jsme zapad skoro po pás do bahna a to jsem ráno po koupeli tak krásně voněl :o( Přejezd tohoto pohoří jsme tedy museli potupně vzdát a utábořili jsme se až skoro za tmy kousek od cesty. U ohýnku probíráme co dál a rozhodujeme se pro návrat \ na sever když zdejší lesy připomínají spíše továrnu na dřevo a co neponičili lesáci při těžbě těžkou mechanizací zničila velká voda.

Čtvrtek 14. července 2005
Ráno jsme se vzbudili do krásného dne i když jsme díky psům pastevcům vstávali o trochu dřív než jsme chtěli. Tuto noc jsme poprvé vůbec nezmokli! Díky psímu budíčku jsme dnes vyrazili na další cestu již po deváté hodině. Cesta nás vedle přes krásné pastviny a postupně jsme se proklésávali do údolí. Když jsme stáli dole pod závšrečným sešupem, tak jsme nevěřili vlastním očím co se dá sjet dolů :o) Dole jsme se napojili na cestu údolím říčky NEAGRA, kterou jsme pokračovali k dnešnímu cíli - přehradě LACUL IZVORUL MONTELUI. Původně jsme plánovali očistu v jezeru, ale když jsme viděli tuny PET lahví a jiného sajrajtu co přinesla povoděň, rychle jsme od svého záměru upustili. Objeli jsme část jezera a rozhodli jsme se kouknout do parku CEAHLAM. Čím blíž jsme byli parku, tím patrnější byly následky včerejší a předchozí bouře. Cesta parkem kterou jsme chtěli projet byla pryč úplně a tak jsme opět museli změnit plány. Tak jsme zde v restauraci, která jako jedna zmále fungovala, alespoň poobědvali. Během oběda se obloha opět zatáhla a vypadalo to na další bouřku. Zaveleli jsme tedy k ústupu. Cestu jsme vybírali spíš podle mraků, než podle mapy a nakonec jsme se utábořili bezpečně daleko od vody pod kopcem Vf. Harlagii (1587 m.n.m.) Moc hezké místečko!

Středa 13. července 2005
Ráno už neprší a tak vyrážíme na okružní jizdu kolem jezera. Dneska to stojí za to. Cesta vede napřed zatesaná do skal, pak přes pastviny se salašemi a zvířátky, nakonec lesem a pak zpět k jezeru. Konečně se dá něco fotit! Po obězdu jezera vyrážíme do kopců jejichž vrcholky se nám schovávají v mracích. Je to krásní cesta, plná vyhlídek do údolí, přesně kvůli tomuhle jsme sem jeli - prostě paráda. Dnes budeme tábořit nas louce nad salaší, kousek pod kopcem Vf. Tunzarici - 1629 m.n.m. Zítra to vypadá na krásnou cestu po hřebenech a i počasí se má snad trochu umoudřit.

Úterý 12. července 2005
Cesta z kopce jde až překvapivě snadno i když auta i řidiči předvádí co umí. Důležití jsou i autovodiči, kteří musí jít často před auty, čistit cestu od vélkých kamenů, měřit hloubku v kalužích a brodech a navádět auta ve složitých úsecích, kdy je třeba se fakt kolem trefit na centimetr přesně... Dole v údolí projíždíme k přehradě a pak až do města Baia Mare. Zde opět nákup zásob, palivo a kousek za městem si dopřáváme oběd v restauraci. Kuchyně je výborná, ceny mírné, poprvé se setkáváme s žebráním, ale personál restaurace je od nás bleskurychle odehnal...
Pak následuje celkem nezáživný přesun ku městečku DEJ, kde by jsme se opět chtěli uklidit do hor - MONTII RODENI. Stále prší :o(
Nakonec táboříme pod přehradou Colibita, kousek od silnice, protože jsme vhodné místo našli až po tmě. Rychle jíme a jdeme spát...

Pondělí 11. července 2005
Na další cestu jsme se dostali až kolem poledne. Hned po pár stech metrech se nám povedlo zahrabat obě auta a tak zbíráme první praktické zkušenosti jak je dostat ven (vyložít vybavení do bahna u cesty, naházet na cestu kamení, klády, a pak tlačit...). Terén je velmi náročný a ještě před naší expedicí bych nevěřil že takovou cestou projede traktor, natož osobní auto i když z náhonem na všechny čtyři. Terén je náročný, několikrát se musíme vracet neb se nám cesta ztratila v lese nebo přešla v horský potok, do toho všeho často prší. Za celý den jsme urazili 2.5 km, ale jsme spokojení, máme to jen kousek k vrcholu kopce a zítra to bude sešup, neb cesta dolů připomíná spíše tobogán :o) Večer stále leje a tak chválíme velkou igelitovou plachtu kterou Viťák mistrně umisťuje mezi auta a my tak máme kde sedět a jist než zalezeme do spacáků...

Neděle 10. července 2005
Začíná pršet a my se vydáváme na další etapu naší cesty k hranicím Rumunska. Ty hladce překračujeme 12:18 našeho času. V Rumunsku je totiž o hodinu více než u nás... Prvním městečkem které potkáváme je Satu Mare. Zde tankujeme, doplňujem zásoby. Silnice v rumunsku jsou kapitola sama pro sebe. Asfalt je v podstatě jen na hlavních silnicích I. třídy a i tam je nutno jet obezřetně neb místy chybí...
Dále jsme jeli přes městečka Botiz, Livada, Oasu Nou až do městečka Negresti-Oas. NArozdíl od Maďarska je zde podstatně více dobře zásobených obchodů které mají otevřeno dlouho do večera a i v neděli.
Nakonec konečně odbočujeme do kopců, které vypadají velmi slibně. Drápeme se do kopce cestou necestou a nakonec táboříme v nadmořské výšce 1241 m.n.m.

Sobota 9. července 2005
Ráno před devatou se probouzíme do růžova vyspinkaní v Košicích. Skládáme auta s vagónů, nakládáme věci a vyrážíme směr Maďarsko. Na maďarském uzemí také poprvé campujeme - v campu Diós u vesničky Tivadar.

Pátek 8. července 2005
Expedice roMANIA se kompletně zchází na hlavním vlakovém nádraží v Praze, naloďujeme auta na autovla a sami si děláme pohodlí ve dvou kójích lužkového vagonu v rychlíku do Košic.

Něco základních informací o expadici roMANIA

Dvě posádky ve složení:
Tomáš Macháček
Michal Mechy Eliáš
skupina A

Honza Macháček
Petr Viťoun Víta
Martin Řezníček
skupina B

- vyráží ve dvouch vozech SUBARU 4x4 do rumunských kopců. Hlavním úkolem je poznávat zdejší kraje a vezeme sebou i dva padáky a dvě krosny, takže když počasí dovolí budeme i létat.

<- zpět