Na víkend hlásili rosničkáři přechod fronty a hovna s hákem... Nenechali jsme se ale odradit a v páteční hospůdce jsme domluvili, že pokud to vydrží něco podnikneme. Volnomyšlenkářská sekce plánovala navijákování na ploše Nové Sady a my motořáři jsme se domluvili, že se na ně pojedeme podívat a pak si tam večer zalétámé také.

Volnomyšlenkáři vyrazili už na jedenáctou, já s Víťem jsme se vypravili v klidu až po obídku. Však nám nic neuteče. Kluci si mezitím střihli jedno stěhování z NS do Jabloňova a zase zpět, když zjistili že i tam fouká z boku a vleky stojí za starou bačkoru.

Nakonec jsme se všichni potkali opět na Nových Sadech. Oba dva volnomyšlenkáři (Závin a Jirka Švestků) se připravilili ke startu a když nakonec dorazil i Mrňous s lanama mohlo se začít vlekat. Jirka se chytil hned na poprvé, Závinovi se bohužel tolik nedařilo ale zase má víc fotek co jsem mu během jeho tří startů nadělal :o)

O sedmý vlek už Závin neprojevil zájem a tak mohl Tomáš sbalit naviják a začít s náma skládat krosny. V půl sedmé jsme pěkně jeden po druhém hladce odstartovali. Zakroužili jsme kamarádům volnomyšlenkářům na pozdrav a hurá na výLET!

Na zemi jsme se domluvili že se poletíme na severovýchod směrem na letiště Borovník kam občas chodí kamarádi z Tišnova a pak se uvidí... Já zatím nemám na fotopultíku vyřešeno umístění mapy, Tom měl jen nějakou pochybnou a tak jsme zvolili Víťu za vedoucího zájezdu neb má krásnou mapovou GPSku.

Po startu jsem si vzpoměl, že jsem slíbil nafotit jeden objekt kousek od Bíteše, a tak jsem se odpojil s tím že pak kluky doženu. Víťa se tentokrát nenechal zmást a držel trať. Odfotil jsem "otočňák", šlápl do speedu a začal jsem stíhat kolegu který mezitím urazil slušný kus cesty. Ve vzduchu byl naprostý klid a tak cesta krásně ubíhala a mohli jsme se v klidu kochat krásami vysočiny.

I bez mapy jsem celkem tušil kde jsme, však jsem krajinu pod náma celkem podrobně pročundroval a teď jsem si ji mohl prohládnout z výšky. Tunely mezi stanicemi Říkonín - Níhov na železniční trati Brno - Žďár nad Sázavou vypadali takhle z vrchu jako práce nějakého precizního modeláře. Fantastické!

Na políčcích pod náma se hemžili kombajny, vesničky se s třídali s lesíky, no prostě krásná Vysočina. Mám to tady moc rád! Najednou kde se vzal, tu se vzal v údolí pod náma se vyloupl krásný hrad, který jsem okamžitě identifikoval jako Pernštejn. Tak vida, konečně jsem se sem dostal!

Zkontrolivali jsme fung novou střechu na vyhořelém křídlé hradu a pak už bylo na čase myslet na návrat. Byli jsme už skoro hodinu ve vzduchu a kouř s ohýnků pod námi stále naznačoval že nám cestou se foukalo do zad. Kupodivu i po otočce o 180 cesta svižně ubíhala.

Vraceli jsme se trochu víc východně než když jsme letěli sem a tak se nám povedlo najít i letiště Borovník-Rojetín. Bylo ale zcela opuštěné, nikde ani noha. Škoda.

Odsud už je to jen co by kamenem dohodil přes plochu u Březí kde taky volnomyšlenkáři provozují naviják, zpět na Nové Sady. Příletli jsme akorát se západem slunce jak to má být a všichni tři jsme více méně hladce přistáli. Byl to krásný výlet, tepločko, olej, no prostě paráda!

<- zpět