Volal mě Michal Voženílek, jestli by jsme na jejich sobotní akci Snowkiting day Brno 2006 nepřijeli ukázat motorový paragliding. Proč ne, na Brněnskou přehradu to máme kousek a pan prezident na valné hromadě říkal že máme propagovat naše malé létání.
Rosničkáři strašili že po obědě by se mělo rozfoukat, a tak jsme raději moc neváhali a s Rosic jsme s Vítěm vyrazili hned po deváté. Počasí vypadalo všelijak, u nás svítilo sluníčko, cestou jsme jeli v husté mlze, aby se nakonec nad přehradou zase ukázalo sluníčko. Po příjezdu na místo jsme to okoukli, a když jsme naznali že to půjde rychle jsme začali skládat stroje.

No mě to tedy zase tak rychle nešlo. Konečně se mě totiž povedlo z Břízem domluvit zapůjčení tříkolky s lyžemi po které toužím od té doby, co jsem ji poprvé ve Zlíně na prodejně zahlédl. A vzhledem k tomu že mě ji předával kolem půlnoci na temném parkovišti kousek za Brnem, tak jsem k tomu moc instrukcí nedostal. Ale byl jsem uklidněn, prý to složí i blbec :o)

Tříkolka je naštěstí opravdu blbuvzdorná a tak se mě ji za asistence Michala Voženílka povedlo vcelku hladce složit. Prvně jsem si dal testovací kolečko po přehradě a když jsem zjistil že na zemi to bezvadně poslouchá připnul jsem padák. Kamarádi mezitím odstartovali s krosnami a díky bezvětří se oba hezky proběhli. No já dnes nepoběžím, já se povezu :o)
Zkontroloval jsem co se dalo, sedl jsem si pohodlně do sedačky, pozapínal co se má zapnout, nasadil jsem si helmu a můžem startovat - první rozdíl proti krosně - člověk se nemusí zvedat ze země :o)

Tak jdeme na to! Dávám plyn, padák krásně vystřelil nad hlavu a po pár metrech se lyže zvedají ze sněhu. Žádná sedání si do sedačky s pocitem že už to neuběhnu a s přáním že už to snad poletí :o) Kontroluji jestli je všechno jak má být, a až na to že jsem zapomněl natankovat to vypadá v pohodě. Zkouším si co to dělá v zatáčkách a ono je to stejné jako na krosně. Letím kousek po přehradě, máváme na sebe s kamarády a jsem s trojkolky čím dál tím nadšenější. No benzínu tam vážně moc nemám a tak se vracím na místo startu.

Vybírám si volnou plochu kde se nikdo nemotá a vzhledem k slabému proměnlivému větru je mě celkem jedno kterým to bude směrem. Zamrzlá zasněžená přehrada je krásně rovná a tak je možností habaděj. Padák přeci jenom dalších pár kilo cití a řítí se k zemi o poznání rychleji, ale vzhledem k tomu že to za mě vezmou lyže je mi to jedno. Těsně než se lyže dotkli sněhu to podrovnávám jak v eroplánu a ono si to krásně měkce sedá. Přidávám si plyn a roluji s padákem nad hlavou ke "stojánce". Parádá!

Za chvíli přistávají i kamarádi a přesně podle předpovědi pomalu začíná foukat. Výborně naplánovaná akce! Zatímco my máme odlétáno a vyhříváme se na sluníčku, kolegové kajtaři vytahují draky a začínají se vozit oni. Chvíli tak koukáme na tříkolku a na kajtaře s lyžema a hned je tu nápad. Sežeňte si lano a lyže, budu vás vozit! Za chvíli už se proháním po přehradě s lyžařkou ve vleku a oceňuji palivohled, který využívá k tomu abych občas kouknul jestli tam za mnou ještě vysí :o)

Sluníčko se schovává za mraky, tak pomalu balíme a vyrážíme k domovu na opožděný oběd. Na únor jsme si bezva zalétali (už jsem ani neměl vyhřívané rukavice) a mě je jasné že mám zase na co šetřit. Však Zuzle už se ptá kdy ji svezu a ve dvou by jsme to určitě neuběhli - to musí mamka pochopit! :o)

Text: Mechy
Foto: Mechy, ViDo

<- zpět