Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Návštěva ve Fanflákově Milovicích

Pátek 5. května 2006

V pátek pozdě odpoledne jsme s Mechym využily pozvání Funflyho a bratrů Machajdovic a vyrazily jsme se podívat jak se jim s kamarády daří na letišti v Milovicích, které anektovali po Sovětské armádě.

Kubíkovo nové rogalko - má nejhezčí blatníčka na světě Letecký motor s NDR Kampak mám strčit todleto? Stavba rogala je týmová práce FunFly nasimuloval zodpovědný pohled

Dálnice byla celkem v pohodě a tak jsme se celkem brzy ocitly u cíle. Jen malý kufřík se nám povedl na rozhodující křižovatce, neboť jsme se očima věnovaly více sličným kolečkobruslařkám a přehlédly jsme odbočku na letiště. Tím pádem jsme se po chvíli ocitly v outu našeho itineráře a musela se řadit zpátečka.

Nafoukaná Eliška :o) Eliščiny klobásky Prasečinky v alobalu Elišky a Flaxík Nelez na to - spadneš!

Nicméně do vojenského areálu jsme se dostaly ještě před setměním a kupodivu ani na bráně nás nelegitimoval dévéťák. Bylo zde lidí jak na fotbale a po přivítání jsme provedly malou exkurzi po hangáru. Ještě se létalo, ale my už byly přizváni k rožnícímu se prasátku a lahodným nápojům – pěnivým z Plzně a lihovým za Skotska…, no chlapci v matičce stověžaté vědí jak uctít návštěvu. Po setmění se promítaly fotky z Flákova putování po Austrálii a jeho komentář nás přímo nadchl.

Na každé rogalo připadne 8-10 pomocníků :o) Dals tam ten benzín? Xsajťákovi Mechy a ViDo ingogínko Večírek

Dozvěděly jsme se vše od názvů hor, městeček a řek, až po sumy které by dostal u nás ve Zverimexu za ptactvo na jeho fotkách. Produkce spojená s konzumací se protáhla do ranních hodin a poté každý zalezl do nějakého pelíšku. Já částečně z nostalgie a více z lenosti stavět stan, jsem zvolil spánek pod širákem.

Trojkolkovic + Machajda Balantine FunFly byl v župánku prostě k nakousnutí :o) Flaxíku ty prase co tam žereš? Prasátko je již skoro rozebráno

Ranní chlad a rosa mě dopomohli k brzkému probuzení a jelikož bylo totální bezvětří tak jsem začal skládat krosnu. Mechy ještě vyspával, ale budiž mu omluvou že byl znaven tím že za mě musel sníst porci masa – já už si pár let pokud možno nedělám z bříška hřbitov pro mrtvá zvířátka.

FunFly v turbulenci... ... ale ustál to (po odhozu přebytečného paliva :o) ViDo si přivstal ViDo Kubík přijel na dráhu rogalem

Nutno říci že zdejší rozlehlé letiště nepřeje krosnolítačům , neboť odnést krosnu , padák a všechny věci od hangáru na travnatou plochu mezi betonové dráhy je celkem zabíračka. Samozřejmě jsem z nějakého záhadného důvodu nemohl nastartovat a tudíž jsem si trať startovačka – hangár dal ještě dvakrát.

Nakonec se vzbudil i Honzík Machajdů Machajda vylátl s úlu Mechové doupě Motorový skejt Spokojený Machajda

Poprvé pro klíč na svíčku a pak ho ještě vrátit neboť pochybuji že bych ho ještě kdy našel když bych ho položil do trávy. Můj lítací anděl strážný se asi hněval na mou vychloubačnost, včera jsem se totiž rouhal že s novým padasem jsem ještě neměl druhý start a tak mě dnes pustil nahoru až na třetí pokus. Slunce bylo v šedivém oparu a tak trochu chybělo světlo na pořádné fotky ale areál vojenské základny mě nadchl.

Na letišti mají spoustu atrakcí - třeba motokáru Původně jsem sem jel hlavně abych se svezl v tomhlectom - ale nějak na mě nevyšla řada... Flaxíku poklidil co včerá páníček vytrousil... ViDo nad hangárem Motorkáři s prasátkem taky hezky pomhli

Dostat se sem před patnácti lety bylo nemyslitelné a já si teď vše mohl prohlédnout pěkně z vrchu. Jen na rozpadající se budovy byl skličující pohled, ovšem polétání nad tankodromem a střelnicí stál za to – jen mě napadlo že když bych byl nucen nouzově sednout tak by mě museli vysvobodit s minohledačkou.

Zaletěl jsem si také nad město okouknout kasárna a vojenský hřbitov z první republiky. Blížila se už desátá, já byl nahoře už víc jak hoďku a půl a zmrzlé ruce a počínající ruch na letišti mě nabádá k přistání. Nijak netoužím po blízkém setkání s dospělým letadlem.

K sednutí si vybírám pás trávy mezi úly abych nemusel absolvovat opět dlouhou cestu s krosnou na zádech. Tráva je sice trochu vyšší a špatně se v ní dobíhá ale beru to jako poslední trest za rouhání.

No jsem nadšen, ještě se potulujeme po ploše a hangáru a pomalu se připravujeme na přesun do Letovic, kde chceme navštívit další stejně postižené kamarády, kteří se však od nás liší tím že mají potřebu své letecké umění vzájemně poměřovat. Na rozloučenou nám ještě předvádí historický JAK 11 pár akrobatických figur a efektní průlet v pár metrech nad dráhou.

A tak kolem poledního, plni zážitků, vyrážíme za dalším cílem tohoto slibně se rozvíjejícího letového víkendu. Zatím naschle Milovice a kamarádi, doufám že jsme se neviděly naposled.

Text: ViDo
Foto: Vido a Lenin

<- zpět