Na druhý květnový víkend naplánovali lítači s okolí Kutné hory slet na letišti v Chabeřicích. Už od chvíle, kdy jsem se o tomto sletu dozvěděl, jsem měl termín zaznačen v kalendáři tlustou fixou. Za prvé partička Mladých orlů, která se chlubí průměrným věkem 52.25 roků, byla pro mne zárukou kvalitně uspořádané akce (a nezklamali) a za druhé okolí Chabeřic slibovalo polétání si nad krásnou krajinou, která je tvořena malebným údolím řeky Sázavy, vodní nádrží Švihov – Želivka to vše okořeněno příjemným mixem malých vesniček, kde často končí silnice, s krásnými lesíky, loukami a políčky. Prostě malebná krajina Českomoravské vysočiny kde jsem zatím nikdy nelétal.

Na slet jsme se vypravili společně s Víťem už brzy odpoledne abychom si stihli ještě v pátek zalétat. Letiště Chabeřice má výhodnou polohu nedaleko dálnice D1 a tak nám cesta od Brna nezabrala víc než hodinku a čtvrt.

Po příjezdu na letiště jsme se pozdravili s již početným počtem pilotů, koukli jsme na nástěnku, kde byla mapa s popisem omezení, doporučení a tipů na výLET, to abychom tady klukům někde neudělali zlou krev, a začali jsme rychle skládat naše stroje. Domluvili jsme se že dnes poletíme po proudu Sázavy, kouknout na hrad Český Štemberk a tam že se rozhodneme jestli budeme pokračovat dál, nebo se otočíme zpět.

Na krásně posečené a dostatečně rozměrné ploše letiště panovalo bezvětří s občasnými závany ze všech světových stran a tak start nebyl rozhodně zadarmo. Už během příprav jsme pozorovali ostatní piloty jak startují různými směry s různými úspěchy. Připravili jsem si padáky hned u auta s tím že to zvedneme nad hlavu a uvidíme. Zadařilo se nám oběma na poprvé a tak jsem se za chvíli už pohodlně usazoval v sedačce a odjišťoval jsem foťák.

Hned po nastoupání nad plochu se mě naskytl nádherný pohled. Dohlednost byla výborná a jaro vymalovalo okolní krajinu do pestrých barev. Údolí řeky Sázavy ve všech odstínech zeleně, žluté políčka řepky, modrá plocha Želivky, to vše korunováno blankytně modrou oblohou, co víc si přát.
Letěli jsme podle plánu údolím řeky až ke Štenberku, kde jsme chvíli zakroužili abych si mohl nafotit hrad ze všech stran. Víťovi bohužel nefungovala vysílačka a tak jsme se nemohli domluvit na dalším postupu. Nakonec jsme se rozdělili. Já jsem dal přednost údolí řeky, neb mě jeden hrad denně bohatě stačí, zatímco Víťa se vydal dál směrem Konopiště, jehož návštěvu si naplánoval už v autě. Oba dva jsme si vybrali dobře, ono se snad ani špatně vybrat nedalo, a po přistání jsme si alespoň navzájem mohli vyměnit zážitky.

Já jsem se otočil zpět a využil jsem sluníčka v zádech k focení krásného údolí pode mnou. Motal jsem se sem a tam a nemohl jsem se nabažit. Kopíroval jsem zákruty řeky, která si to tady taky hezký užívá a meandruje od jedné strany údolí ke druhé, občas její klidný tok načechrá splav, prostě balzám na pracovním týdnem zhutovanou duši.

Po řece jsem se nakonec vrátil až k letišti, kde panoval čilý provoz. Na ploše mezitím přibila spousta dalších aut, na stojánce stáli dva ultralighty a jedno rogalo, všude kolem se motali piloti na motorových padácích. Letiště v Chabeřicích je ale natolik rozlehlé, že nebyl problém si najít ten „svůj“ kousek louky kde zrovna nikdo nestartoval a pohodlně přistát.

Donesl jsem krosnu na kraj plochy k autu, shodil jsem kombinézu a nacpal jsem padák do nového obalu co jsem si pořídil – bezva věc, padák je sbalený během minuty a prý mu to i lépe svědčí. Pak už vyrazil na plochu s foťákem abych si nafotil ten cvrkot.

Hned první mě padl do oka Typhoon, moje stará láska, též jsem ho vlastnil a dodnes na něj s láskou vzpomínám. Tato legenda našeho létání dodnes slouží nejen k výletům, ale i k výcviku nových pilotů a dokonce i pilotek.

Sluníčko se pomalu přibližovalo k obzoru a ze všech stran se začali vracet piloti ze svých výLETů aby jeden za druhým hladce přistávali – neviděl jsem snad jediný kotrmelec. Po takovém letu člověku řádně vytráví a tak bylo na čase kouknout co nám Mladí orli připravili dobrého. S široké nabídky dobrot jsem si narychlo zbudoval jídelníček, napřed si dám pořádný kus masa přímo s grilu, k tomu pivko a ráno rozhodně bodne špekáček, ocet pepř...

Příjemný teplý večer jsem strávil klábosením se spoustou přátel kteří dorazili, seznámil jsem se konečně s lidmi s kterými jsem se znal jen přes internet, prostě naprostá pohoda jazz.. Spát jsme šli relativně brzo, protože na ráno to vypadalo opět letově!

Foto: ViDo, Mechy, Radek Strasmeier

<- zpět | následující den ->