Minulý víkend se krásně letecky vyvedl. V sobotu jsem vyrazil na oslavy 50 tého výročí otevření vojenského letiště v Náměšti. Proud aut sice ucpal příjezdové cesty na záchytná parkoviště, ale protože jsem byl včas telefonicky varován kamarádem o situaci, využil jsem znalost terénu a dostal se celkem bez problémů na místo po silnicích šesté kategorie.

Trochu mě sice zmátlo že ač měl začít program v deset tak při mém příjezdu ve tři čtvrtě už ve vzduchu „řádili“ dva Gripeny. Ale potom už šlo vše podle programu a byly k vidění všechny letouny které kdy sloužily na této základně. Navíc i Tornádo, Mirage, vrtulníky a největší frmol byl kolem vystaveného Gripenu který nakonec vzlétl a jako poslední letová ukázka dne předvedl co dovede.

Celý den bylo krásně slunečno ale trošku větrno a tak jsem se rozhodl že svou vlastní aviatickou činnost přesunu na nedělní ráno. Vstal jsem nezvykle pro mne už po páté a přesunul se na startovačku u Říčan. Mlha válející se v údolíčkách slibovala luxusní zážitky a tak jsem byl s východem slunce nachystán ke startu.

Na tom jsem si dal záležet neboť mokrej padák, bezvětří a já nabalenej (bylo 5st. C ) dávalo tušit že sebemenší chyba bude po zásluze potrestána. Leč vše na jedničku ( kdo už jiný mě má pochválit, když jsem tam byl sám :o) a já koukám po usazení v sedačce na tu krásu dole.

Nejhustší mlha je v okolí Brněnské přehrady a tak se tam bez váhání vydávám. Znám to tu dobře ale v mlžném hávu vše vypadá trochu jinak – lépe, zajímavěji, neokoukaně. Brzo ráno vlastně létám vždy jen na sletech a rodnou hroudu jsem nějak opomíjel. Nakonec se na bezpečném místě rozhoduji sklesat a s tou vatou se trochu pomazlit.

No nevím jak to popsat – pro takový pocit ještě nevytvořil nikdo slova. Extáze, orgazmus, rauš ….. všechno to je nic proti tomu co jsem pociťoval. Ale jak říká klasik „ i kruh má svůj konec“ a tak se po 90 minutách vracím na základnu s předsevzetím že si to musím při nejbližší příležitosti zopakovat.

Ber

No a protože sliby se mají plnit tak ve středu ráno jsem při východu slunce už zase stál nachystanej na louce. Tentokrát fouká a tak start zadarmo, bohužel ve 300m skoro couvám. Odtrimovávám a vydávám se podívat proč jsou všude v okolí ucpaný okresní silnice kamiónama.

Na dálnici vidím něco převrácenýho, ale až doma se dovídám z televize o havárii a rozlitém oleji. Já však pasu opět po mlze a i když nejlepší je opět u přehrady vydávám se na jih od Brna. Dobře to tu znám neboť tímto směrem mám chatu a tak se schovávám do malebného údolí kde nefouká a zde opět pořádám mlžné orgie.

Při návratu nabírám výšku a GPS ukazuje že letím 75 km/h. Slušná rychlost, tou bych možná s plnou nádrží doletěl až k západním hranicím republiky. To ale nemám v plánu a tak se plnou parou řítím na přistávačku. Cestou ještě kouknu na nehybnou kolonu a v pohodě a se sluncem v duši přistávám. No když to tak uvážím tak krom té zimy, mokra, brzkého vstávání a náročných startů za bezvětří má to ranní létání své kouzlo a něco do sebe. Asi ho budu provozovat častěji!!

Text a foto: ViDo

<- zpět