Home Paragliding MPG Ultralighting Fotogalerie Odkazy Moje rybičky Ostatní |
Drakyáda v BořitověVíkend 23.-24. září 2006
Na víkend nás pozvali ultralajťáci z Bořitova na jejich krásné letišťátko, kde se konala již tradiční, ani nevím kolikátá, drakyáda. Kamarádi sem provedli průzkumný let už v pátek a tak jsme v sobotu jeli na jisto - domluveni jsme byli na třetí odpolední.
A doopravdy po třetí odpolední se postupně začali na letišti objevovat povědomé obličeje: První byl Proxík, pak já a ViDo, Tomáš Berka, Roman Pavlík, Honza Jílek, Slávek Metelka a ještě pár lidí které si zrovna teď nepamatuji jménem... Přesunuli jsme se na severní konec letiště který nám ultralajťáci přenechaly a krátily jsme si klábosením čekání než to trochu zdechne... Kolem půl šesté začal vítr slábnout a tak jsme se začali intenzivněji věnovat přípravám na start. Místa bylo dost a tak si každý bez problémů našel ten svůj kousek louky. Pak už to šlo jako na drátku a startovali jsme bez problémů jeden za druhým a rozlétávali jsme se do širokého okolí. Já jsem po startu nasadil za kamarády kteří mě zmizely někam směrem k Boskovicím. Krajina krásně nasvícená nízkoleícím sluníčkem, hezky vyfoukaná, krásná dohlednost, jedinou vadou na kráse bylo je to že nahoře trošinku foukalo, ale dalo se to. Zaletěl jsem se kouknou nad Boskovický hrad kde jsem obdivoval červený padák který odvážně žehlil velikánským les. Já jsem si musel držet větší výšku, nejenom kvůli bezpečnosti, ale hlavně kvůli focení protože jsem testoval pevnou padesátku. Konečně se mě na vysílačce ozval ViDo a za chvíli se objevil po mém boku. Společně jsme se vydali k Letovicím, kouknout na Křetínskou přehradu a zamávat klukům na Letovické letiště. Nad Křetínskou přehradou jsme otočily zpět. Cesta se proti větru vlekla a ani dole v údolí to moc neletělo. Zpět na letiště jsme to stihly tak tak a já jsem přistával jako úplně poslední. Pokládali jsme padáky a přesunuli jsme se za ultralajťáky na jižní konec letiště k hangáru. Mají tady dlouhou dráhu, už v její polovině jsme zjistily že jsme měli jet raději autem :o) Roman vytáhl maso co pro nás zakoupil, Tomáš roztopil zapůjčený gril, za chvíli už to kolem krásně vonělo. Pohoda u ohýnku na nebi hvězdičky... Hodinu po půlnoci jsme dali spát posledního ultralajťáka a vydali jsme se na pochoďák na druhý konec letiště. ViDo ještě chvíli agitoval kdo že s ním bude ráno vstávat, ale nikdo se moc netvářil... Ráno se kupodivu budím sám od sebe před východem slunce a vyspinkaný do růžova se rychle soukám s Fordky kam jsem ulehl i se složenou krosnou. ViDo už je připravený ke startu a já si rozhazuji padák hned vedle něho. Při zemi nic efouká a tak se na startu musíme trochu proběhnout, kousek nad dráhou u je to jinak. Doletěl jsem jen kousek k údolí Svitavy, kde se válí ranní mlhy, ale dál už se mě to proti větru tlačit nechtělo. Navíc to začíná hezky drncat. Vracím se tedy zpět na letiště. Za chvíli přistává i ViDo a vychutnáváme si pohodičku "U Romana". Díky za čaj! Po chvíli se nad lesem objevují dva padáky. Podle směru to vypadá že nám přiletěli oplatit včerejší návštěvu kluci z Letovic. A taky že jo. Dávají s náma kafe, něco na zub co už nám nechutnalo a za chvíli startují na cestu zpět. Stále přifukuje a tak nám po větru rychle zmizely za obzorem. S úlevou čteme SMSku že už přistáli v Letovicích. Před obědem už fouká jako kráva, však je tady drakyáda, a tak se balíme a jedem domů. Roman si to komplikuje tím že si zabouchl klíče do auta a musí čekat na spojku z domova. Klukům z Bořitovského letiště tímto děkujem za příjemný víkend a určitě se někdy zase rádi stavíme!!! Foto:Proxík, ViDo, Mechy
P.S.: |