Létání jsme plánovali už na sobotu, ale nakonec jsme to odpískali kvůli mlze, i když našli se i tací co v ní hodinku polétali ku své spokojenosti, ale v neděli už jsem se vyprovokovat nechal a byla s toho krásná hodinka a 35 minut ve vzduchu.

Domluva byla jako vždy chaotická, to je tím že nemáme diktátora! Ve hře byly Popice, někdo chtěl na Medlánky, mluvilo se o Vyškově, ale hlavně bylo skoro poledne a žádné rozhodnutí. Nakonec to rozsekla SMSka od ViDa "Jsem na Siluvkach, je to letove, prijed". Rychle jsem naházel věci do auta a tradá!

Když jsem tam dorazil, ViDo už měl připraveno na start a tak se kupodivu čekalo jen na mne. Rychle nastartovat, a ona je vybitá baterka, no tak Vido prosím zatahej za špagátek, a už si tam vysím a čekám až budeme kompletní.

Sluníčko se občas schovávalo za mraky, ale po většinu letu to bylo na pohodu. Vyrazili jsem po řece Jihlavě směrem na Popice, kde by mohl být někdo s kamarádů. Užívali jsem si let nad meandry řeky, koukli jsem na lužní lesy poblíž soutoku Jihlavy a Svratky u Novomlýnských nádrží a hele už jsme u Popic!

Cestou mě trochu zlobil motor a ne že by šel trochu čistě, to mám za to že jsem nahlas prohlásil že to nešteluji, neb to létá... Před Popicemi kontroluji ze zvyku před přistáním stav paliva a ke svému zděšení zjišťuji že pět litrů z osmi je pryč. Vyhlašuji paniku na palubě a otáčím zpět. Na Popicích stejně není ani noha.

Cesta tam trvala skoro hodinu, zpět je to naštěstí trochu po větru, ale stejně se držím ideálního kurzu a každou chvíli kontroluji mizící benzín. Navíc mám problém letět horizont a krosna buď jenom stoupá a nebo klesá.

Nakonec jsem to na letiště dotáhl a tak využívám příležitost otestovat jestli krosna vyžere benzín až do dna. Po jedné 360tce na letištěm ho vyžrala :o) Přistávám a hned je mě jasná příčina nepravidelného chodu motoru - potvrdilo se mě podezření že se to chová jako kdyby to zamrzalo, a to vário ukazovalo že je 9 stupňů nad nulou. Karburátor je ukázkově namrzlý!

Po karburátoru jsem rozmrzl i já (ono už to fakt chce vyhřívané rukavice), a začal jsem vyhlížet kamaráda, kterému jsem tak zbaběle uprchl. Po chvíli je ViDo taky zpět a společně si užíváme podzimního sluníčka při výměně zážitků při balení nádobíčka.

Kamarády jsme sice nenašli, nakonec jeli do Vyškova, což jsme zjistily dle SMSek po přistání, ale stejně to byla pohodička. Kdo by si pomyslel že bude na podzim počasí na takové výLETy.

<- zpět