Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





VýLET do nebe, aneb Další splněný sen

Neděle 26. listopadu 2006

Už před koncem pracovního týdne rosničkáři hlásili že o víkendu bude panovat inverzní ráz počasí a na neděli dokonce slabý vítr. Samozřejmě jsem se hned vybavil teoretickými znalostmi jak inverze vzniká a hlavně jak ji na meteorologických mapách poznám a už jsem na netu hledal dostupné podklady. Oživil jsem si taky informace o předpisech, jak daleko se může od mraku atd. V neděli ráno jsem se přesvědčil „ že to tam bude“, naložil lítací věci do auta a vyrazil splnit ještě jednu sportovní povinnost.

V poledne jsem byl hotov ale místo domů na oběd jsem zamířil rovnou na startovačku kde jsem se měl sejít s Mechym. Ten se trochu opozdil a navíc ani nebyl stopro fit po zdravotní stránce a tak se na žádný dlouhý výlet necítil. Zato měl informace že kamarádi budou lítat u Býkovic a tak jsme se dohodli že já poletím k nim a jestli to půjde tak po opuštění TMA zkusím vystoupat nad oblačnost a Mechy že se proletí jen po okolí.

Stejně ještě musel trošku seřídit motor a tak jsem nečekal a hurá do vzduchu. Stále jsem mírně stoupal a pořád nad sebou viděl modrou oblohu jen lehce zamlženou oparem. Při prolétávání Čebínským prostorem jsem zjistil, že ten není Proxíkem vůbec chráněn a tak jsem mu z cvičných důvodů nalámanou tatrankou vybombardoval několik strategických cílů a po splnění této bojové mise pokračoval dál na sever. Až u Černé Hory jsem ještě trochu nad sebou spatřil tu hradbu, hranu inverzní oblačnosti. Ještě jsem stačil na zemi identifikovat auta kamarádů, ale jejich padáky nikde a tak bylo rozhodnutí snadné – jdu nad to.

Přidal jsem „Karličce“ trochu ovsa a za chvíli už jsem si to plul nad úrovní oblačnosti ve výšce 1400 m. Takhle nad mraky jsem létal zatím jen jednou a to vloni v Tatrách, ale to bylo ráno a sluníčko ještě tolik nesvítilo. To co mě čekalo když jsem se do tohoto prostoru vyhoupl tentokrát mě naprosto vzalo dech a když jsem ho potom popadl tak jsem začal řvát blahem. Slovy se to snad nedá vylíčit a ani fotky nedokážou plasticky ukázat co ta příroda dovede. Vystoupal jsem do patřičné výšky a stále se nemohl vynadívat na tu nádheru která se každou chvíli převalovala, spojovala a jinde zase trhala. Cvakal jsem jednu fotku za druhou a stále čekal že se někde někdo vynoří – přece tu luxusní podívanou nemohu mít jen pro sebe….

Bylo mi jasné že takový zážitek není každý den a tak jsem byl rozhodnut zůstat zde nahoře dokud to benzín dovolí. Už dřív jsem si na nádrži udělal rysky přesně po litech abych mohl mít jistotu o přesném stavu paliva a k tomu mě skvělá GPS dávala info kolik že času potřebuji k návratu na startovačku. Abych si tam nahoře nepřipadal tak stísněně sám tak mě do uší vysílačka přinášela rozhovory někoho tam odspodu a s někým kdo lítal na padáku někde tam hluboko dole jsem si i pokecal. No ale čas plynul, v nádrži ubývalo a bylo nutno se vrátit. Škoda že se na mracích nedá přistát, kdyby to šlo tak bych tam zůstal, takhle jsem se musel vrátit do toho šera které mě čekalo tam dole. Byl jsem nahoře víc jak dvě hodiny a tak když jsem se o půl čtvrté spustil dolů bylo to jako když se zhasne v kině, doslova a do písmene – konec snění, zpátky do reality.

No co na závěr…, není to tak dávno co jsem tady psal že dlouhé výlety už mají letos odzvoněno… ha, ha, člověk míní a příroda mění. Vloni touto dobou už byl sníh a letos?? Za posledních sedm dní jsem byl nahoře pět hodin a doufám že to ještě nekončí :o) Je pravdou že bez vyhřívaných rukavic by to nešlo ale přesto nám ten navrchu pěkně prodloužil letovou sezónu, asi nám chce vykompenzovat tu dlouhou zimu. Tak „čaj“ piloti a pilotky.

Text a foto: ViDo


W a r n i n g :
Před výLETem nad mraky si důkladně nastudujte předpisy, kde je přesně dáno jak daleko horizontálně i vertikálně můžete od oblačnosti, nastudujte ICAO mapy a nezapomeňte na VFR podmínky pro bezpečný let. Člověk tam nahoře snadno propadne opojení nad tou nádherou tak bacha ať není průšvich...
Mechy

<- zpět