Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Vánoční přehršel letových zážitků

Vše začalo 23tého, když „četoval“ Závin že jedou s kamarádem zkoušet nový odviják. To mě samozřejmě nenechalo chladným a vyrazil jsem s nimi. Po odstranění drobných mušek se nám ho podařilo zprovoznit a tak jsme uskutečnili několik prvních startů a krátkých letů. Vítr skoro nefoukal a bylo zataženo, což pro volnomyšlenkáře není nic moc. Ale zato pro nás motorové frajery bylo předpovídáno na příští dny letové počasíčko.

Na štědrý den v poledne se začala trhat nízká oblačnost a vykouklo sluníčko, já neboť jsem zamlada chodil do Pionýra a „jsem vždy připraven“ už měl vše v autě a upaloval na startovačku. Byl jsem sám, protože Mechy se místo ovocem a zeleninou pořád cpe masem a proto je zase, opět a tudíž opakovaně nemocen.

Start s malým zdržením, baterka není po delší odmlce ve formě a musím tedy trnout splachovadlem a chvíli na zemi motorem dobíjet.

To je z mého pohledu snad jediná nevýhoda sólo letů, že člověk nemůže počítat s cizí pomocí, na druhou stranu ho to nepřímo nutí mít vše v nejlepším pořádku. Ale brzy už nabírám výšku, rozhlížím se a nestačím zírat.

Moje ranvej je středem asi desetikilometrové díry a jinak se zdá že je vše pod inverzí která sahá někde až k zemi. Maje na paměti výtky inspektora, který po posledním článku nebyl přesvědčen o dodržování předpisů, držím se striktně nařízených vzdáleností od oblačnosti a cvakám snímky s pomocí zoomu. Opět se mě nechce zpět na matičku zem a tak si prozpěvuji a kochám se dvě hodinky.

Vysílačku jsem si nebral když letím sám a i discmena jsem nechal doma, neboť manipulace v rukavicích by mě asi stála CDčko a taky baterie by jistě brzy stávkovaly. Přistávám a tetelím se blahem, lepší dárek jsem si nemohl přát. Tak teď už jenom šup domů na kapříka…

Další den je větrno víc než je zdrávo, na netu píšou že Brno dává 8m/s, ale Závin volá jestli nepůjdeme provětrat hadříky nafukováním. Není nad to mít padas v ruce a trocha pohybu na zdravém vzduchu taky není k zahození a tak vyrážíme společně na cvičnou loučku. No zablbli jsme si do sytosti, dokonce i na kratší lety došlo a při poryvu jsem se projel i po břiše.

Na druhý svátek vánoční je opět krásně, tentokrát dokonce bez oblačnosti a tak vyrážím na výlet po širším okolí. V diskuzi se kluci Tišnovští domlouvali na létání a tak mířím do jejich prostoru na návštěvu, ale nikde nikdo. Mířím tedy obloukem ještě k Náměšti kde létá Kondom, ten však jak jsem se později z telefonátu dozvěděl už byl tou dobou na zemi.

Když jsem potom doma stahoval fotky, tak mě napadlo že kdybych neprozrazoval kdy jsem je fotil tak snad nikdo nepozná kolikátý měsíc je. Všechno se zelená jak na jaře…

Série letových dní nekončí a tak další den opět sólo výlet, tentokrát na jih, kde jsem zahlédl válící se oblačnost těsně při zemi. Po Ivančice slunečno a potom hradba stromů drží oblačnost jak poklička nad hrncem. Nádhera, sluncem zalitá louka a uprostřed stěna mlhy, stromy vyčuhující z chomáčů vaty a další nepopsatelné krásy, které jsou těm „chudákům“ co chodí po svých odepřeny. Bohužel jsem podcenil dobití baterek ve foťáku a ten v té zimě vypovídá službu. Takže si zbytek neopsatelných okamžiků vrývám pouze do harddisku ve své hlavě.

Následující den už konečně věnuji společnému výletu s rodinou, i když má tolerantní žena , které tímto děkuji, by mě jistě pochopila.

No a je tu 29tého a podle předpovědi poslední letový den tohoto roku. Trochu jsem váhal protože ze země to nevypadalo nic moc, ale po startu a vystoupání mě byl odměnou krásný pohled na lehce zasněženou krajinu a dvě vrstvy oblaků, přičemž tou vrchní řidší prosvítalo sluníčko a kreslilo nádherné obrazce na spodní oblačnost která byla takovým plátnem pro toho slunečního umělce.

Ve vzduchu je dnes trochu víc vlhkosti a tak tentokrát končím svou pouť po hodince letu, když jsem ještě objevil E-Mailovou schránku, kterou si někdo zřídil uprostřed polí. Přistávám, balím a v hlavě už sumíruji, podškrtávám zkrátka bilancuji tento letový rok. No a i bez papírových podkladů, do kterých nakouknu až doma, jsem nadmíru spokojen.

To že se zima zjara protáhla a moc nás nahoru nepustila nám bylo vynahrazeno teplým podzimem, k nehodě ani materiální škodě u mě i u mých přátel nedošlo, takže nezbývá než se poplácat po rameni a těšit se na další, doufám stejně úspěšný rok. A Vám všem, lítači, lítačky, kamarádi, přeji v tom příštím roce vše nej nej a hlavně kolik startů tolik přistání……

Foto i text: ViDo

<- zpět