Je to neuvěřitelné, ale povedlo se mě v neděli ráno vstát a vyrazit s kamarádem na výLET. Proti větru, proti proudu řeky Jihlavy a po větru po proudu řeky Oslavy.

Sraz jsme si dali kolem sedmé na strništi za Rosicemi, což jsem tak tak stihl, ale stihl, natankovali jsme po špunt a vyrazili. Napřed směrem na jih k Ivančicím, kde se naše dvě řeky stékají a odtud už proti proudu řeky Jihlavy.

Široké údolí začne u vesničky Hrubšice rychle přecházet do krásného kaňonu nad kterým je potřeba si držet trochu výšky. Většinou tu totiž není kam a tak jsme narazili na drobný problém - nahoře celkem foukalo ale přesto jsme se sunuli dál naším směrem.

Ranní sluníčko svítilo na malebnou krajinu které už jeví první známky podzimu, bylo teploučko a jen občas to s náma lehce zahoupalo (když opomenu ten rotor co jsme si vychutnali při vylétávání s údolí :o)

Mezi obcí Biskoupky a hrází vodní nádrže Mohelno se řeka Jihlava krásně klikatí zamaskovaná hlubokými lesy. Po levé ruce jsme minuli již zrušené záložní letiště Jamolice na kterém jsem absolvoval prvních pár startů s padákem na navyjáku a dokonce tu byl jednou letecký den... jo kde jsou ty časy, dnes už po ploše není ani památky...

Koukli jsme na tábořiště Fiola které se pomalu probouzelo do nedělního rána. Dřive skormné tábořiště je dnes obohaceno o bazén snad i s tobogánem, tenisové kurty, skákací hrad... co ti lidi do toho lesa nenatahají :o)

Tento krásný úsek řeky končí hrází vyrovnávací nádrže Mohelno. Po levé ruce je třeba obletět Jadernou elektrárnu Dukovany čímž jsme se dostali nad Mohelenskou hadcovou step kde už jsme párkrát také létali.

Po přeskoku přes rozsáhlý les mezi Mohelnem a Kramolínem jsme se mohli konečně spustit trochu níž a pokračovat nad vodami vodní nádrže Dalešice. Tato nádrž se může pochlubit nejvyšší hrází v České republice (100 m) a druhou nejvyšší sypanou hrází v Evropě. Pod nohama jsme měli až 84 metrů vody!

Vodní nádrž Dalešice společně s vodní nádrží Mohelno tvoří energetický komplex přečerpávací vodní elektrárny s výkonem 4×120 MW. S nuly na plný výkon je elektrárna schopná najet za neuvěřitelných 55 sekund a svým výkonem tak bleskově nahradí jeden s bloků sousedící jaderné elektrárny. To je co?!

Doletěli jsme nad Wilsonovu skálu a camp Wilsonka kde jsme zhotnotily čas a stav paliva. Vítr nás dost přibrzdil a tak nepoletíme až na konec přehrady. Přeskočíme do vedlejšího údolí k Náměšti nad Oslavou odkud budeme pokračovat po řece Oslavě zpět.

Minuli jsme vojenské letiště Náměšť, kterému děkujeme za povolení k tomuto letu a teď už po větru hurá po Oslavce. Hnedka to lépe osýpalo když nám foukalo do zad.

Řeka Oslava, mezi domácími nazávaná spíše Oslavka patří na úseku mezi Náměští a Oslavany mezi nejhezčí a trampy velice vyhledávanou lokalitu. Taky jsme se sem něco najezdily na čundry a potlachy.

To co jsme po svých šlapali dva dny je na padáku otázkou pár minut a už jsme nad Skřipským Mlýnem odkud už začínají chatové osady. Monumentální skála se zříceninou hradu Levnov je z výšky jen taková hromada kamení a čím blíže k městečku Oslavany, tím více se údolí začíná rozšiřovat, sem tam se objeví i nějaká ta louka.

Ranní vzduch už začíná hezky ožívat a tak už mám nad Oslavany celkem problém najít morál na to abych pustil řidičky a fotil :o)

S Oslavan už si to míříme rovnou zpět na naši základnu. V nádrži mě zbyla po dvouhodinovém letu navigační rezerva 1 litr paliva a krátce před desátou hladce přistáváme.

Záznam s mojí GPS upravený pro prohlížení v programu Google Earth naleznete zde->

<- zpět