Je to tak měsíc co mě volá Zdenál: “Mám v hlavě takovej nápad na jaro, přebalování záložek s možností cvičného odhozu na lanovce, dal by se pronajmout vybavený areál u jednoho rybníka, teď jsme tam něco dělali... Co ty na to?“ No to že bych potřeboval přebalit žáložák už nosím v hlavě dost dlouho a podobně smýšlejících pilotů se snad najde víc, tak proč ne.

Prvním termínem jsme se trefili do velikonoc a to by nemuselo mít pozitivní vliv na účast. Druhý termín je šikovně zapasován mezi Chorcheho Blatnou, Velikonoce a Jožkovo Neváhej a leť. Kdo by řekl že začátek sezony bude tak narvaný akcemi :o) Ale jen houšť – mi to nějak zvládneme...

No a protože na internetu jsem se dočetl že Baldovec poskytuje výborné zázemí, a není to ani daleko, objednal jsem chatičku pro celou rodinku – ať je taky jednou vyvezu.

Vyrazily jsme už v pátek. Za prvé kdo by v sobotu brzo ráno vstával, a za druhé v pátek je večírek většinou vypečenější než v sobotu. Cesta proběhla v pohodě, Zuzle se každou minutu ptalo „Kdy už tam budeme“ a tak nám to hezky ubíhalo :o)

Na recepci jsme se srazily se Zdenálem, zrovna si taky bral klíčky od chatičky, měl jedničku a mě lehce zatrnulo... Baldovec je celkem velký areál, a tak jsem nepovažoval za nutné uvádět do objednávky „chci chatku na druhé straně něž Z. Andrlík“, i když jsem na to při pohledu na kolonku „poznámka“ myslel... a teď to mám – slečna recepční mě do ruky cpe klíče a říká „Ani vám to nemusím ukazovat, máte to hned vedle tohoto pána“ :o) A tak jsme se šli ubytovat...

Vyložil jsem holkám s Fordky všechno to harampádí (ať jedem na týden nebo na víkend, vždycky je toho plný kufr) a odchvátal jsem do restaurantu za kamarády a na večeři. Účast byla tak akorát a tak jsem se po krátkém přivítání mohl hned věnovat dlouhému jídelnímu lístku – vyhrál to steak!

Po několika pokusech s S-výstupem se Zdenálovi povedlo zapojit projektor a po té co se všichni navečeřeli a i Roman přestal šustit s piškoty nám promítl fotky s jeho nedávné cesty na legendární rallye Paříž-Dakar. No ono už se to vlastně nejede s Paříže ale s Lisabonu a ono se to nakonec nejelo letos vůbec – oficiálně kvůli bubákům na trati – neoficiálně kvůli bubákům v peněžence pořadatelů...

Ale když už máte naložený auto, zaplacenou letenku a pár týdnů času, tak to přeci nevzdáte. A tak se tam kluci vypravili i bez rallye. Vznikla spousta parádních fotek a i podle Zdenálova vyprávění to bylo dost zajímavé. Tímto děkujeme Peterovi za pravidelné restartování promítačky značky Fujitsu Siemens.

Před půlnocí nás personál restaurantu rozehnal na ubikace. Mejdan na „jedničce“ jsem už raději vynechal, neb jsem si před setměním prohlédl tu věž na kterou budeme zítra šplhat...

Příjemné zjištění: zdejší chatky jsou dobře zaizolovány a to nejenom tepelně, ale i proti hluku. Celou noc jsem souseda ani jednou nezaslechl!

Ráno jako s pohádky. Za postelí mě zpívají ptáčci, přes les naproti opatrně nakukuje sluníčko a hospoda už má 10 minut otevřeno. Jde se na snídani!

Kolem desáté dopolední už byl kolem lanovky hezký hlouček nedočkavců a za chvíli se na věži objevil hlavní organizátor Zdenál Andrlík jako předskokan. Odvážně se vrhl do hlubiny pod sebou a ukázal všem že na to nic není.

Pak už to odsýpalo jeden pilot za druhým. Dole u věže se člověk ustrojil, vyšplhal po žebřících do výšky 16 metrů na věž, zde byl znovu zkontrolován, připnul se na dvě ocelová lana a tradá do vzduchu.

Šel jsem na to hned mezi prvními, abych pak měl čas fotit. Dole to bylo v pohodě, ale čím jsem šplhal výš lehké nervozity přibývalo. Navíc sedačka zavazela a několikrát jsem se cestou vzhůru zašprajcoval. O to větší má můj obdiv Roman který se tam ladně vyšplhal.

Nahoře si mě slečna pojistila, asi abych ji neprchl bez lana, dohlédla na zaklapnutí kladek na lana a po té co kolega přede mnou byl bezpečně na zemi jsem mohl vyrazit.

Že půjde kontejner ze sedačky trochu tíž jsem čekal, jehly mám zastrčené proti sobě aby se jen tak lehce nevytáhli nechtěně, už jsem jednou těsně před startem zjistil že záložák tam drží jen silou vůle, ale přesto mě síla nutná k vytažení trochu překvapila.

Podruhé, tentokrát příjemně, jsem byl překvapen jak rychle se záložák otevřel. No na to že není zrovna přebalovaný každý půlrok jak by se slušelo to bylo fajn.

Při prvních jízdách se teprve obsluha seznamoval se záludnostmi našeho počínání a tak se mě pokoušeli přitáhnout k druhé – cílové – věži i s nafouklým záložekem. Jen co trochu přifouklo, už jsme se hnali i s pomocníkem zpět po laně do kopce.

Teď už bylo jasné že je prvně nutné záložku zrušit a sbalit do klína. Pak už to šlo výrazně lépe a kdybych si vzal rukavice nemusel jsem si ani popálit prst o šňůru :o)

Ne každé odhození proběhlo takhle hladce. Dvakrát se stalo, že pilot dojel až na konec lanovky, aniž by se mu vůbec povedlo záložák vytáhnout s kontejneru. Teď už ví že vracení vypadlé jehly je věnovat větší pozornost.

V několika připadech sice piloti záložák odhodily, ale ten zůstal vlát v neforemném tvaru aniž by se nafoukl. A právě proto má tato akce velký význam. Zkusit si to a odhalit případná nedostatky.

Na lanovce se jezdilo od pozdního odpoledne, někteří piloti si to dali vícekrát, a oba dva baliči – Zdenál Andrlík a Míra Huml se měli i se svými pomocníky co ohánět.

Po zabalení každý obdržel šek na základě kterého si rovnou vylosoval cenu v tombole plné hodnotných cen. Celkem bylo zabaleno na 30 záložáků – to je úctyhodné číslo!

Navečer se vítr přesně podle předpovědi uklidnil a tak se ti co měli zabaleno vydali na nedaleké letiště. Já jsem využil toho že Honzík Machajdů přiletěl s Nymburka Miru Humla. Po sehnání dostatečného množství kanystrů, abychom nasitily skoro suchou nádrž jsme se vydalo na malý výlet po okolí.

Byl to už můj třetí výLET Machbusem a je to čím dál tím lepší. Čím je tepleji, tím méně létáme oblečení a tím víc je v kabině místa. Tentokrát už jsem měl pocit že se tam tak trochu roztahujeme. Poprvé jsem taky pilotoval s pravého sedadla a je to pro mne jako pro leváka příjemější.

Po přistání jsme do letadla dolili zbytek benzínu a kluci se vydali na dlouhou cestu zpět k domovu – do Nymburku.

Do západu slunce jim to dle výpočtu vycházelo s odřenýma ušima a doufali ve vítr do zad ve větší výšce – u země totiž nefoukalo nic. Docela jsem byl rád když dorazilo info že to zvládli a nemusí tak nocovat někde na trati.

Večer jsme se opět sešli v hospůdce. Příjemný večírek se protáhl do zavírací hodiny a že bylo o čem vykládat.

Tož dobré to bylo! Na závěr již tradiční poděkování. To si tentokráte zaslouží Zdenál Andrlík za příkladnou péči o piloty motorových padáků, Letecký klub Trpín společně s Centrem volného času Baldovec za spolupráci, kuchař za výborné steaky, servírka a servír za milou obsluhu a uklizečka za úklid :o)

Záložáky máme přebaleny, ale přesto doufám, a určitě nejenom já, že příští otevření záložáku proběhne opět až za rok, na dalším ročníku akce Safety Camp Baldovec 2009. Tradice se povedla úspěšně založit!

Foto: Mechy & Paramotors

Video záběry s této akce naleznete u FIAMA a na reportáž můžete kouknout i k Berxům

<- zpět