Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





50 startů a 50 pasažérů za 1 hodinu

Sobota 27. září 2008

Starty jsou pro začínajícího pilota paraglidingu asi tou nejobtížnější částí letu. Dostat padák nad hlavu vyžaduje velkou dávku citu a zručnosti. Ani zkušenému pilotovi se to vždy nepovede napoprvé a občas si musí start zopakovat. A když pilot nemá svůj den, do vzduchu se dostane až na 3. nebo 4. pokus…

Padák s motorem je ještě náročnější na pilotáž a tak jsou starty v motorovém paraglidingu dokonce samostatně hodnocená disciplína, a to i na nejvyšších mistrovských soutěžích. Rozhodčí nehodnotí techniku či eleganci, s jakou se piloti dostávají do vzduchu (jako např. v krasobruslení), zajímá je jenom ten prostý fakt, na KOLIKÁTÝ pokus pilot vzlétne…

Bezchybně odstartovat s padákovou tříkolkou v časové tísni mnohokrát za sebou není úplně každodenní věc a o tom je vlastně tohle povídání.

Na internetu jsem se dočetl, že Zdeněk Andrlík organizuje 27. 9. 2008 Den rekordů v Jihlavě a ta akce mě tak nadchla, že jsem si rychle vymyslel ješte jeden rekord, o který bych se tam mohl pokusit s jeho laskavým souhlasem: 50x vzlétnu na 2-místné padákové tříkolce HORNET 503, udělám co nejmenší okruh a 50x přistanu. Svezu přitom 50 pasažérů a změříme čas, jak rychle se nám to povede!

Tříkolka ješte nezastavila a pasažér už vyskakuje ze sedačky a Roman se sápe po popruzích

Hned jsem si za stolem udělal lehkou časovou analýzu letu po okruhu, nějakou představu jsem už o tom měl ze soutěžního létání, např. ze čtyřlístku:

Vzlet10 sekund
Zatáčka 180°10 sekund
Let po větru5 sekund
Zatáčka 180°10 sekund
Přistání, dojezd    10 sekund
Dohromady45 sekund

A bylo mi jasné, že i když se budu sebevíc snažit, na letu už nic moc extra nenašetřím, možná tak 5-10 sekund, ale určitě okruh neudělám za méně než půl minuty, ani kdybych se rozkrájel. Rozhodujícím faktorem tedy bude činnost na zemi: Příprava padáku a výměna pasažéra na nový let může trvat 2 minuty, ale taky jen 15 vteřin. A to je teda pořádnej rozdíl! Klíčem k ůspěchu bude výkon pomocníků, podobně jako mechaniků u Formule 1! Jenomže ne 2x za Velkou Cenu, ale 50x po sobě a to chce pořádnou fyzičku! Na jedno kolo jsem pro jistotu počítal 2 minuty a z toho vycházelo, že 50 startů uděláme za 100 minut, tj. za hodinu čtyřicet.

Hornet 503 a jihlavský západ slunce Jemné přistání ze zatáčky na levé kolo Nafouknutí padáku před rozjezdem a kameraman Petr Fiam

Na letišti v Jihlavě se před hodinou H shromáždili všichni účastníci rekordu a rozdělili si úkoly: Dva fyzicky nejzdatnější sprinteři, Evuš - Eva Šípková a Roman Tichý (později ho střídal Ctibor „Bob“ Bydžovský), roztahovali vrchlík a věšeli šňůry na věšáky vrtulového rámu. Věrča Brychtová kontrolovala připoutání nového pasažéra, utažení jeho popruhů a koordinovala celý cvrkot na zemi. Podávala mi rukojeť ručního startéru, pak dávala příkaz k nahození a povolení ke vzletu. Na ní ležela největší zodpovědnost za bezpečnost pozemního teamu, protože já jsem zůstával sedět na svém místě a neviděl jsem dozadu na vrtuli. Americký časoměřič Joseph Kolek zvaný Pepuš hlídal čas a Líza Závorková a Magda Řezníčková zapisovaly jména a pořadí pasažérů. Taky jsme si nemohli myslet, že se kvůli nám vytvoří fronta padesáti pasažérů, kteří budou čekat hodinu-dvě na to, aby se svezli na pár sekund... Hanka, Ája a Dominik Tichý, Michal Řezníček a Vlaďka Staňková vytvořili neohrožený basic passenger team, který se pořád točil a kromě několika výjimek, odlétali celý rekord. Petr Fiam všechno zaznamenával na video, abychom měli důkaz, že se to skutečně stalo, a Michal „Mechy“ Eliáš se svým ušlechtilým aparátem fotil krásné fotky.

Počasí nám přálo, vítr k večeru slábl, udělali jsme si 5 startů po sobě jako tréning a 16:38:20 jsme na to vlítli s prvním pasažérem! Vzlet, ostrá zatáčka, pár sekund rovně, ostrá zatáčka, přistání, výměna pasažérů, natažení padáku, nahození motoru. Vzlet, ostrá zatáčka… Přistání. Vzlet. Přistání. A znova. A znova. A znova. Okruhy odsýpaly a celý team chytil rytmus. Nejvíc jsem se bál, že po 30-40 startech začnu polevovat v koncentraci, (nebo jak se přímo vyjadřil Drobek, že mi z těch startů prostě jebne), ale dokázal jsem si udržet maximální pozornost až do konce a každý start a přistání byly čisté a bezpečné. Koncentrace přecházela až do stresu a po 15-ti minutách jsem už měl kompletně propocené oblečení. Fyzicky nejtěžší bylo pro mě ruční nahazování motoru, který jsem musel samozřejmě po přistání vždycky vypínat. Abych nemusel před každým startem vstávat, tak jsem za splachovadlo tahal z předního sedadla obouruč nad hlavou směrem dopředu a připadal jsem si jako Arnold Schwarzenneger, když se zahání krumpáčem. Padesátikoňový Rotax není žádný mopedový jednobuch a já za to musel rvát 53x úplně ze všech sil. Vím to přesně, motor naskakoval vždy na první škubnutí, ale 3x jsem si zapoměl zapnout zapalování… No, důkladně jsem si zacvičil a druhý den jsem měl takovou svalovici, že jsem nemohl zvednout ruce.

Poslední taktické pokyny pro team Zatím co jeden pasažér prchá z tříkolky, druhý přibíhá na uvolněné sedadlo

Mechanici F1, resp. MPG1, jeli jako ďáblové a při dojezdu se proti mně vždy vyřítila tlupa lidí, která se sápala po padáku a tříkolce. Cestující se postupně orazili a někteří se odepínali ještě za jízdy a vyskakovali ze sedačky už v okamžiku zastavení. Věrča postupně odhazovala oblečení a po 20. startu se chladila jenom v tričku. Mezičasy byly překvapivě dobré, dávali jsme jedno kolo něco málo přes jednu minutu, všechny starty napoprvé a najednou se objevila šance odlítat všechno pod 1 hodinu! To byla skvělá zpráva! Jen lelkující hlavní časoměřič Pepuš se začal zakecávat se zapisovatelkami a jeho oficiální měření mezičasů začalo mít menší či větší nepřesnosti v řádech minut. Andrlíkovy kuchyňské hodiny, připevněné lepící páskou na kapotu jeho auta, situaci jenom více komplikovaly :o) Naštěstí běžela časomíra na displeji našeho kameramana, podle které víme, že Věrča, jako 50. pasažérka, vzlétla na konci 58. minuty a tříkolka po posledním okruhu zůstala stát na zemi v čase 59 min a 56 sekund, tedy jen 4 sekundy pod magickou hranicí jedné hodiny!

Video z celého rekordního pokusu můžete najít na http://fiam.tv v sekci PPG/MPG :o)

Ještě jednou velký dík celému našemu teamu, Zdenálovi a lidem z jihlavského letiště!

Text: Miloš VÁCLAV
Foto: Mechy

<- zpět