V neděli dopoledne bylo zataženo po celých Čechách nízkou oblačností, já měl půjčený na vyzkoušení nový padák od Paegasu AILE 26, tak jsem byl rozhodnutý jet kamkoli, kde bude slunečno. Byl do lístek do loterie, vybral jsem si Český ráj, a podle toho, co jsem pak viděl a slyšel večer v televizi v počasí, tak naprosto chybně. Po celých Čechách prý bylo odpoledne jasno, vyjma Českého ráje.

Zavolal jsem tedy kamarádovi do Krkonoš do Horní Rokytnice, jak to tam vypadá. Prý má pod chalupou mlhu a nad chalupou slunce. Nekecal. Bez dlouhého vítání jsem rozbalil a odstartoval, ta mlha se mohla začít zvedat každou chvíli. Vzal jsem to přes Rokytnici, abych zhodnotil přípravu lyžařského areálu na zimu.

Pak jsem stoupal na Dvoračky prohlédnout nově postavenou chalupu. Poblíž horní stanice lanovky na Lysé hoře se připravoval volnomyšlenkář, tak jsem po něm místo pozdravu alespoň přátelsky přejel svým stínem. Jen co jsem se dostal nad hřeben, slušně to fouklo zleva od západu. Mazal jsem to 80-90 km/h a přestal si to užívat, protože to ve mne vzbudilo pochybnosti, jestli se vůbec vrátím.

Když jsem se otočil zpátky proti větru, stál jsem na místě. Ale kdy se člověk zase dostane nad nevyšší hory v republice! Ještě chvíli si to užít a hnedka se nepodesrat. Takže krátký let šikmo po větru k Labské boudě, po hřebeni na Zlaté návrší s pomníkem Hanče a Vrbaty, na obzoru vlevo Sněžka, vpravo Černá Hora, několik pohledů na Labský důl, bufet na Zlatém návrší, pohled na Kotel a už jsem to začal stáčet nad Mísečky, kde mě turbulence trochu potrénovaly žaludek, v pozadí Špindlerův Mlýn se sjezdovkami na Pláně, vlevo téměř nevyužívaná sjezdovka Stoh, luxusní apartmány s podzemními garážemi na Mísečkách, pohled zpátky na horu Kotel, a pak už jsem se probíjel v plném speedu rychlostí 15 km/h zpátky.

To už jsem nebyl nad hřebenama, tam by to vůbec nešlo. Zklesal jsem a pomalu se posouval nad jedinou nouzovku v okolí - Rezek. Konečně jsem začal fotit barevné variace podzimu, v tomto případě ještě ozvláštněné nasouvající se oblačností z podhůří. Pomalu jsem přelétl Rezek s hospodami Jeruzalém, Chatou na Rezku a zcela nově postavenou horskou boudou na základech zbourané Hájenky. Pečlivě jsem si nouzovku prohlédl, kdyby se oblačnost znenadání zvedla.

Dál jsem už letěl nad mraky a nechal se navádět GPSkou. Ano, moje přistávačka ve svahu byla beznadějně utopená v mlze. Lehce nervozní jsem přeletěl oblačnost nad Rokytnici, kde byla vidět země, udělal čelem vzad a zasunul se pod mlžnatý pás, který se tu válel po zemi, tu udělal průhledný tunel. Dokonce se mi podařilo přistát u chaloupky kámoše Ctirada, který mne už s ženou Julčou vyhlíželi, vrčení prý slyšeli ze všech stran, ale nevěděli, odkud se vynořím.

Radek alias Mlčoch

<- zpět