Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Tchořovice

4. kolo MČR v motorovém paraglidingu Blatná 2002

Blatná Je čtvrteční večer a s kamarádem trojkolkářem vyrážíme směrem Blatná. Nemaje dálniční známku a obtěžkání vlekem s trojkolkou trávíme na cestě poněkud více času než jsem předpokládal, ale přesto se nám daří před setměním dorazit na betonovou plochu bývalého vojenského letišti poblíž vesničky Tchořovice. Zde pro zatím nic nenapovídá tomu že by se zde od zítřka mněli konat závody. Po chvíli rozpačitého přešlapování na letišti jsme se naštěstí potkali s Edem Holánkem a ten nás navedl na hospůdku "Na statku", která byla určena hlavním stanem těchto závodů. Situace zprvu vypadá bledě, všechny ubytovací kapacity jsou prý obsazeny, ale nakonec se ubytováváme ve vlastním stanu (ještě že jsem ho vzal) na travnaté zahradě za stodolou. Pro naše záměry prostor zcela vyhovující :o) Už od minulých závodů jsem pochopil že čas prezentace je opravdu jen orientační a tak mně vůbec nepřekvapuje že v hospůdce zatím sedí jen Jirka Šrámek. Dáváme pivko, něco na zub a v tomto duchu probíhá celý večer během kterého se postupně sjíždějí další závodníci. Nakonec je nahlášeno rekordních 18 pilotů. V pozdních nočních hodinách probíhá briefing na které je na zítřejší ráno vyhlášena navigačka. Probíhá již tradiční lepením map a čmárání po nich. Když už jsem si konečně myslel že se mně povedlo doladit po předchozích závodech výbavu tak abych si nemusel nic půjčovat zjišťuji že zítřejší trať má jedno rameno mnohem delší než je mé pravítko. Do jara snad seženu delší :o) Pak už jen nějak vymyslet jak to vše nalepit na pultík a může se jít do hajan. Vždyť startovní okno je otevřeno od vražedné půl šesté ranní.

Ranní mlhy A je to tady, budík zvoní jako pominutý a já na sebe napůl v bezvědomí házím oblečení. První auta už vyrazili na letiště a my s Laděm nemůžeme najít klíče od auta. Že by je Laďa zabouchl do kufru? Přes zadní sedadla vybalujeme celý narvaný kufr abychom zjistili že tam rozhodně nejsou. Nutím Ladě aby si znovu prošacoval kapsy a sám při to přehrabuji stan. NIC! Ve chvíli kdy jsem začal propadat trudomyslnosti si všímám že klíčky jsou v zámku u dveří. Sláva! Když dojíždíme na letiště je už část závodníku v trapu a já mám co dělat abych vůbec stihl odstartovat před zavřením okna. Shon dělá svoje a já kazím úplně zbytečně dva starty. Nakonec se s posledních sil dostávám do vzduchu a nabírám kurs k prvnímu otočňáku kterým je kostelík. Po dosažení kostelíku se trať láme skoro o 180 stupňů a po větru to uhání podstatně lépe. Snažím se koukat kolem sebe po nějakých znacích ale nic. Aspoň že se mně daří se držet přesně na trati a neustále vědět kde přesně jsem. Na dalším otočnáku se trať láme na sever a při eliminování bočního snosu se má traťová rychlost opět rapidně snižuje. Když jsem asi v půlce ramene trati je mně jasné že takhle to nedoletím. Severní část trati vynechávám a zkracuji si to k letišti. I přes toto zkrácení přilítám k letišti jako beznadějně poslední. Je to daň za to že mám jeden padák jak pro volné létání tak na motor. Ostatní létají s padáky o podstatně menší ploše než která by náležela jejich váhové kategorii. Hned po mém přistání je vyhlášena další disciplína a tou je slalom. Pak už konečně následuje odjezd za jídlem. Odpoledne ještě probíhá ekonomika v termice. Vítr postupně zesiluje a tak ani nestartují neb bych byl určitě někam odcouván. Na večerní navigaci si dělám přípravu jen cvičně protože vítr rozhodně nevypadá na to že by ustal. Na lítání to sice není, ale závodit se dá. S tímto výkřikem se většina startovního pole vrhá na trať. Já zůstávám sedět na zemi a čekám jestli se vítr alespoň před západem slunce na chvíli neutiší - marně. Se zapadajícím sluníčkem se k letišti prokousávají první závodníci a tak se dovídáme že na trati bohužel upadl Zdeněk Andrlík. Se smíšenými pocity odjíždíme zpět do Pole "na Statek". Během večera naštěstí přichází poměrně optimistické zprávy a nakonec se zjišťuje že Zdeněk je natolik houževnatý že má po tomto škaredě vypadajícím držkopádu jen prasklou jakousi chrupavku v pánvi. Nicméně nějakou dobu si poleží a tak bude naší reprezentaci na mistrovství Evropy v Maďarsku chybět.

V sobotu ráno se daří ještě odlétat technické disciplíny a pak už se o slovo hlásí ošklivá fronta od němec odpoledne už prší. Předpověď na zítra vypadá stejně blbě a tak se nakonec večer vyhlašují výsledky a závody končí.

Další fotky si můžete prohlédnout přímo ve fotogalerii.

Zpět