Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Letiště Strunkovice

1. kolo MČR v motorovém paraglidingu
Strunkovice 2002

Celý uplynulý pracovní týden se valil v podivném hektickém tempu a tak jsem mu v závěru nasadil korunu tím že jsem se ve čtvrtek odpoledne sbalil, naházel věci do auta a vyrazil do Strunkovic. První briefing byl stanoven na osmou hodinu večerní, ale hnal jsem se zcela zbytečně. S přicházejícím večerem ale postupně pilotů přibývalo a nakonec se z terénu, kde rozmisťoval znaky na trati, vrátil i organizátor Mira Kadečka. Pavel Štěpán tradičně na střed Původně jsem si myslel že budu na závodech jen tak očumovat a maximálně se proletím někde po okolí, ale nakonec jsem skončil na startovní listině. Počet závodníků se tak vyhoupl na 14. V této chvíli jsem ještě netušil jak těžký je život zavodníkův, jinak bych kladl daleko větší odpor :o) Hned po zadání první disciplíny mně to ale začalo docházet. Startovní okno 5:30-6:30!!! Takhle brzo nevstávám ani do práce!!! Večerní posezení jsem tak omezil na minimum a kolem půlnoci jsem se odebral do postýlky. V noci jsem se bohužel moc nevyspal a jak mně bylo později vysvětleno zkušení závodnici tak hlasitě chrápou proto aby zneškodnili konkurenci. Ačkoliv pro ně rozhodně nejsem konkurence, zneškodněn nevyspalostí jsem byl dokonale. V 5:00 někomu začal vyzvánět budík na mobilu. Do této chvíle jsem nějak tak doufal že to třeba není pravda a jen mě chtěli vyděsit, ale teď bylo jasné že to myslí vážně. Budík vyzváněl ale nikdo si ho nevšímal. Venku naštěstí stejně pršelo a tak mě bylo dopřáno pokračovat ještě v polospánku. Deštík nakonec ustal, ale na ohlášenou navigačku to nebylo. Místo ní byl vyhlášen slalom. Losovalo se pořadí a já jsem při pohledu na větrný rukáv doufal že na mně vyjde nějaké vysoké číslo a disciplína bude zrušena dřív než na mě přijde řada. Stalo se. Nejde slalom a tak zkusíme alespoň přesnost přistání. Pavel Štěpán alias Stoupa předvedl svůj první a zdaleka ne poslední střed. Stejně tak se zadařilo i Jirkovi Šrámkovi. Po té byla konečně vyhlášena rozumná disciplína - přestávka na oběd. V doporučené restauraci jsme sice narazili na hostinského který si otevřel restauraci a teď je nasraný že mu tam chodí lidi, ale na druhý pokus jsme nakonec skončili v lokále kde nám byli ochotni uvařit. Pro urychlení celé operace jsme přistoupili na návrh kuchaře a objednali si jednotné jídlo, které nám bylo po hodince i doneseno. Odpoledne byla vyhlášena "minimální - maximální rychlost + přesnost přistání". Podmínky nebyly zcela optimální, ale letět se to dalo. Při první průletu který mněl být maxi se mně dařilo jen tak tak držet v koridoru. Pří druhém který mněl být mini a snahou pilota bylo letět co nejpomaleji se mně dařilo líp a povedlo se mně ho dokonce zaletět o deset vteřin ryhleji než ten předchozí :o) Reputaci jsem si alespoň trochu napravil zásahem kruhu za 200 bodů. No a protože počasí přálo byl vyhlášen ještě znovu slalom. Na podruhé se mně zadařilo trefit první tyčku, pak i druhou, třetí jsem vynechal a po zásahu čtvrté jsme místo otočky hodil ukázkového tygra :o) Dopadlo to celkem dobře a odskákala to jen špička vrtule. Dlouho jsem pátral o co si brnkla. Nakonec jsem našel čistý zásah asi uprostřed hadice co vede k rukojeti plynu. K vrtuli se dostala spodní častí ochranného rámu které není vypletená. Tak bacha na to. Podmračená obloha Ještě večer jsem se domluvil s Vránou že mě jednu svou přenechá a s tímto jsem se pustil do přípravy ranní navigačky. Jaké však bylo mé překvapení když jsem ráno zjistil že vrtule má jinou rozteč děr a je mně tak k ničemu. Půjčil jsem si ještě jednu 110, ale s tou jsme za bezvětří s lehce mokrým padákem a plnou nádrží neměl šanci odstartovat. Ještě dopoledne jsem sehnal potřebné ingredience a Stoupa mně vrtuli mistrně zalepil. Díky! Počasí se umoudřilo a sluníčko rychle nahřívalo okolní krajinu. Po obědě tak mohla být vyhlášena "ekonomika". Osobně termiku s krosnou moc nemusím a tak jsem si jen tak lenošil na sluníčku a koukal jak se dá dlouho vydržet s půl litrem benzínu ve vzduchu. Stoupa tam vydržel půl hodiny. Na večer byla opět vyhlášena navigace. Tentokrát byl znám pouze první otočný bod a kurz kterým se nachází objekt na fotografii. Od tohoto objektu se ve třech daných kurzech nacházeli další znaky okolo kterých se pak v okruhu 1 km nacházeli znaky které se mněli hledat. Počasí se bohužel zkazilo a když už jsem mněl krosnu na startu tak začalo pršet. Po první přeháňce odstartoval první várka pilotů a než jsem se rozkoukal už zase poprchávalo. Odstartoval jsem s mokrým padákem až na několikátý pokus a tak jsem se vydal spíš na vyhlídkový let než navigaci. Až po vyhlášení soutěže jsem se dozvěděl že tam kde jsem se asi deset minut motal v domnění že by tam mohli být nějaké znaky ty znaky opravdu byli - jen jsem je nespatřil :o( Tentokrát jsem večeří nestihl vůbec. Na ráno byla opět připravena navigace tentokrát i s letem na čas. Trať byla roztažená skoro přes celou mapu a tak byl docela problém ji nějak polepit a přidělat na mapník. Už večer ale začalo pršet a chcalo a chcalo. Ráno tak proběhlo jen vyhlášení výsledků a před polednem jsme se rozjeli domů.
Celé závody proběhli v příjemné atmosféře a i když počasí zcela nepřálo tak se odlétalo celkem šest disciplín a uskutečnili tři zábavné večery. Za to všechno patří dík Mirovi Kadečkovi a letišti Strunkovice.

Další fotky si můžete prohlédnout přímo ve fotogalerii.

Zpět