Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail





Malebná vysočina

3. kolo MČR v motorovém paraglidingu - Svratouch 2002

Svratouch Je středa 19. června a já vyrážím směr Svratouch, vstříc krásné krajině žďárských vrchů, kde jsem shodou okolností strávil větší část své základní vojenské služby. Jak se ale později ukáže, znalost terénu mi nebyla žádnou výhodou. Kolem sedmé večerní jsem dorazil do vesničky a značně nadržen na lítání dávám přednost návštěvě jedné ze startovaček před ubytováním. Na louce už skládal krosnu Jirka Šrámek s Jožkou Káčerem a tak jsem se hned přidal. Chatičky penzionu Láter Vysočina je nádherná a poskytuje nepřeberné množství startovaček v podobě krásně pokosených luk pro jakýkoliv směr větru. Co by jsme za ně u nás dali! Bezproblémový start s široké louky skloněné proti větru - co víc si přát. Po půlhodině kochání radši přistávám a jdu se ubytovat aby na mně zase nezbyla cimra plná chrapounů. Penzion Láter disponuje spoustou dvoumístných chatiček a tak jsem hned jednu zabral a udělal v ní trochu nepořádek abych se tu cítil jako doma. Do skoro nočního briefingu jsem ještě stihl krátké občerstvení v přilehlém zařízení zvaném "Palisáda". První disciplína byla vyhlášena na vražednou pátou hodinu ranní a jednalo se o navigační let z focením otočných bodů, spojený se slalomem a zakončeným přesností přistání. Po jedné hodině ranní se dostávám do postele a nechce se mně věřit že mám za pár hodin vstát a jít lítat.
Čtvrtek: jsou čtyři hodiny ráno a budík zvoní jako pomatený. Opláchl jsem si trochu oči a nasedám do auta abych se přesunul na startoviště. Pořadatelský jeep Se značně smíšenými pocity skládám krosnu a přemýšlím jestli se mně povede s plně natankovanou krosnou, za bezvětří, bez snídaně a ze značně mokré louky vůbec odstartovat. Kupodivu se mně to daří na první pokus a pomalu stoupám směrem k prvnímu otočňáku. Fotím ho a vydávám se dál. Copak se to děje? Po nastoupání do 150 metrů nad terén zjišťuji že docela fouká a proti větru statečně stojím. Zkouším poprvé na krosně sešlápnout speed a tak se pomalu sunu ke slalomu. Po třech neúspěšných náletech na první tyč se vydávám dál na trať, smířen s tím že body za slalom nebudou. No hlavně že jsem nehodil tygra jako minule :o) Po dalším otočňáku se trať stočila proti větru a já se s padákem velikosti 29 prosazuji hůř a hůř. Zkouším to nízko nad terénem, ale tam mně to pro změnu znepříjemňuje život poměrně silná mechanická turbulence. Těžce jsem se propracoval zpátky ke Svratouchu a na nejbližší louce přistál. Sbalil jsem padák a chtěl si jít na start pro auto, ale tu přispěchali pořadatelé se svým svozovým džípem. Během dne vítr nadále zesiloval a tak už se nelétalo. Večer opět probíhá příprava na ranní navigační disciplínu. Tentokrát je zadán pouze první bod tratě - kóta "U oběšeného" a dál už jsme odkázáni na let pod určitým kurzem do znaku X a od něho dalším kurzem do dalšího znaku X atd. Při tom všem máme ještě hledat znaky na trati. Počmáral jsem si mapu spoustou čar pod různými úhly a šel spát.
Nepříjemně hluboký les Pátek: ranní vstávání je stejně brutální jako předešlého dne. Stejně tak jako včera se bez snídaně přesouváme na startovačku. Startovní okno se mně zda nějaké krátké a tak stíhám tak tak odstartovat před jeho uzavřením. Jsem beznadějně poslední a tak nemám ani podle koho opisovat. Hned na začátku tratě mně čeká poměrně rozlehlý les a tak nabírám co nejvíc výšky a zase se dostávám do problémů z větrem. Šlapu speed a traverzuji přes les. Za lesem honem dolů a nízko nad terénem se snažím zorientovat v mapě a hledat první X. Světe div se já ho našel. Je to můj první znak na který jsem ve své letecké kariéře narazil a tak jsem lehce překvapen jeho nenápadností. Pochybuji o tom že se mně ještě nějaký podaří nalézt. Zakresluji X a vydávám se pod novým kurzem vstříc dalšímu dobrodružství. Vítr mám lehce v zádech a tak krajina pod nohama docela uhání. Sakra zase les! Tentokrát to bude po větru a tak nestoupám tak vysoko. Lesem vede krásný průsek v kterém ale někdo bohužel natáhl vedení 400 kV - brrrrrr! Hned za lesem nacházím další znak, tentokrát T. Přistání u Jimramovských Pavlovic Točím o 180 stupňů abych si znak zakreslil přesně do mapy a jak si tak při tom kreslení couvám nacházím ještě další dva znaky - pro dnešek bohužel poslední. Vydávám se dál na trať a pomalu začínám kufrovat. Vítr zesiluje a ve vzduchu to začíná pěkně houpat. Místo mapy se začínám starat spíš o vrchlík a začíná mně být pomalu jasné že dneska se na startovačku zase nevrátím. Copak je to asi za velké město? Že by Jimramov? Když jsem se konečně chytil díky Buchtově kopci který jsem poznal zdálky tak už bylo pozdě. Proti větru jsem se prosazoval velice pomalu a turbulence byla protivnější a protivnější. Vybírám si první větší louku poblíž nějaké silnice a nasazuji na přistání. Vítr se dole v údolí točí a tak je docela problém odhadnout jeho směr. Louka je stejně s kopce a tak sedám bez větších problémů napříč. Kousek odtud je křižovatka a u ní rozcestník a tak se jdu zorientovat. Měl jsem pravdu, byl to Jimramov. Volám na startovačku abych udal svoji polohu a čekám na svoz. Mám žízeň, hlad a mlsně pokukuji po vesničanech kteří si spokojeně cestují ranním autobusem do zaměstnání. To se někdo má :o) Nakonec pro mě přijel dobrodinec Jirka Šrámek - ještě jednou díky! Docela mně potěšila informace že i zkušení závodníci toho mněli v takových podmínkách plný zuby. Hovězí guláš v Poličce dává rychle zapomenout na všechno strádání a kolem poledního už lenoším na Svratouchu. Pánové rýsujíPřes den se letí ekonomika, ale mně se do termiky moc nechce a večerní navigačku jsem rozhodnut vynechat také. Vítr totiž rozhodně nepolevil a mně se nechce zase někde zkysnout. Navíc večer má proběhnout grilování masa a tak bych nerad chyběl :o) Večerní navigačka je ještě vypečenější než všechny před ní. Je zadán první bod a pak se letí po kružnici do nalezení X a pak po druhé kružnici… no zkrátka Míra má rád geometrii. Během disciplíny se počasí začíná rychle kazit a těsně před přistáním posledních závodníků přichází hůlava která je nemilosrdně rozházela po okolí. Na první pohled napínavé divadlo si nakonec v řadách závodníků vybralo jen jednu naraženou patu a jeden zdevastovaným rám. Večer bylo u výtečného grilovaného masa o čem dlouho vyprávět.
Sobota: dopoledne probíhá v odpočinkovém stylu. Parašutista Probíhá sušení promoklé výstroje, hraje se golf, diváci jsou zatím baveni příletem vrtulníku z kterého se posléze vrhají parašutisté. V pátek dorazila početná skupinka trojkolkářů a tak jsou na odiv divákům vystaveny jejich více či méně unikátní stroje. Na večer je opět vyhlášena navigačni disciplína spojena s minimaxi někde na trati a s deklarovanou traťovou rychlostí. Výstavka Vzhledem k početné skupině diváku start probíhá z toho nejnevhodnějšího místa pro piloty. Fouká zboku na louku a tak si můžou piloti vybrat mezi startem z bočním větrem nebo startem do mezery mezi stromy. Nakonec všichni odstartovali bez újmy na zdraví a zmizeli někde v zapadajícím sluníčku. Dneska konečně nefouká.
Neděle: už od rána fouká poměrně svižný vítr a tak je ranní disciplína zrušena. Pro diváky opět přiletěl vrtulník a zase dvakrát vyplivl parašutisty. Krátce před polednem bylo zahájeno vyhlášení vítězů spojené s autogramiádou. Pan starosta se tvářil spokojeně a přislíbil že příští rok nás na Svratouchu zase rád uvidí tak snad to vyjde.

Další fotky si můžete prohlédnout přímo ve fotogalerii.

Zpět