Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní


Mail




Mezinárodní letecký den Brno-Tuřany

O víkendu 3. a 4. května se na mezinárodním letišti Brno - Tuřany uskutečnil letecký den. Zatímco sobotní počasí leteckým aktivitám příliš nepřálo, neděle to několika násobně vynahradila.
No a když už jsme se vypravili na letecký den, tak se přeci nebudeme tlačit v kolonách a hledat pracně místo na zaparkování když to máme z Miroslavi kousek a můžeme letět letadlem.

Už v sobotu večer jsme se s Petrem z letecké školy ACFly dohodli že brzy ráno před zahájením programu přeletíme z Miroslavi do Tuřan Sluku a motorizovaného Alpina. Koala a Fox už byli v Tuřanech od soboty. Vstávám tedy nezvykle brzo a uháním na letiště abych nakonec navlečen do teplé kombinézy hodinu vyčkával než Petr na Alpina přidělá výfuk a doleje oleje do reduktoru.

Když už mě bylo hodně teplo navrhl jsem že vyrazím z pomale letící Slukou napřed a potkáme se ve vzduchu nad Pohořelicemi. Ve Sluce totiž není rádiostanice, a tak bylo nutno aby jsme do Tuřan dorazili ve formaci. Letím si svých 80 km/h a kochám se krásnou ranní jarní krajinou. Po předchozích větrných dnech je neuvěřitelná dohlednost a tak se kochám a kochám. Ve vzduchu je naprostý olej a já přemítám o tom že se občas vyplatí si přivstat.

Nad Pohořelicemi točím dvě 360tky a konečně se dočkávám Petra v Alpinovi. Snažíme se spolu srovnat krok a zjišťujeme že ani nebude nutno aby na mě čekal hadovitým letem. Ždímu ze Sluky co to dá a držím se statečně vedle větroně. Vyrobil jsem si ze staré handsfree od telefonu malý připoslech do ucha a tak alespoň slyším co po nás řídící z věže chce. Provoz je docela hustý, ale hladce se zařazujeme do okruhu a po krátkém finále sedáme skoro společně na nekonečnou runway tuřanského letiště.

Rychle vyklízíme první pojížděčkou a parkujeme na místečka která už jsou pro nás připravena. AirCon Miroslav tady má se svými pěti letadly nejobsáhlejší zastoupení. Je tady ještě několik dalších ultralightů a ještě jedna škola. Asociace tady má zastoupení i v podobě konferenciéra Jana Brzkovského - prezidenta LAA - který celý den houževnatě moderuje. Parkujeme tedy letadýlka a snažíme se je omotat červenobílou páskou tak aby pokud možno neutrpěla žádnou újmu od nenechavých diváku. Více méně se nám to podařilo a s letadly se dalo večer odletět, ale chudák Leoš si při odhánění uhnal úpal.

Dopoledne jsem si prošel celou plochu ale k vidění tady nic moc nebylo. Nejvíce místa zabírají stánky z občerstvením všeho druhu, kolotoče, minibajky a podobné kraviny. Z letadel jsou k vidění Cesny čekající na vyhlídkové lety, naše ultralighty, jedno Tornádo od německých sousedů, vojenský vrtulník Mi-2 a Zlín 142 který má výhružně podvěšené dvě rakety. Na trávě pak čeká na své vystoupení letecký cirkus Martina Kindernaye. Nejvíc mně zaujal ohromný nákladní IL-76 úplně nakonci letiště. Chtěl jsem se kouknout dovnitř, ale u dveří je dlouhá fronta a tak se ploužím zpět na naše stanoviště.

Před polednem si jdeme zdlábnout oběd kterým nás přiletivší zdarma pohostila zdejší jídelna. Je tomu už dávno co jsme naposledy jedl jídlo s podnosu ale kantýna je útulná a křenová omáčka vcelku chutná - škoda jen že jsem ji měl včara doma :o( Po obědě konečně program začína a na obloze se střídají akrobatická esa. Mezery v programu vyplňuji neustále odněkud padajíci parašutisté.
Následuje vystoupení dvou Tornád. Několik efektních průletů aby se všichni psi rozštěkali a děti dali do pláče a nakonec předvedli tankování za letu. Dalším číslem je anoncovaný Cirkus. Dlouhé bílé šály pilotů vlají a stíhačky z první světové války se prohánějí po obloze při simulaci vzdušných soubojů. Mám chuť skočit do Sluky a vrhnout se mezi ně jak orovnocený soupeř. Vystoupení je doplněno pozemní šou která je ovšem na druhém konci letiště a podruhé se mně ty tři kilometry absolvovat nechcou.

Hluk kulometů utichl a přímo ve formaci startují v aerovleku Očovstí Bačovia. Nevěřícně zírám jak lehce drží přesnou formaci a marně přemýšlím proč já větroně při startu honím po celé dráze. Po odpojení následuje fascinující exibice akrobacie bezmotorových větroňu ve formaci. Už jsem je párkrát viděl, ale vždy mně to dostane. Po přistání se ještě krátce předvádějí všechny čtyři vlečné.
Průběžně se na dráze objevuje cvičný proudový letoun Galeb (něco jako náš Delfín) který vozí vyhlídkové lety. Prý beznadějně vyprodané už několik týdnů před akcí.

Možná jsem na něco zapomněl, ale část dne jsem trávil schován pod křídlem Sluky v blahodárném stínu. Letecký den pomalu končí a já už jsem nečekal že by mně mohlo něco překvapit. Z tohoto omylu mně vyvedli piloti již na začátku článku zmíněné Il-76. Přišourali se k nám a jevili značný zájem o naše ledadýlka. Směsicí angličtiny a ruštiny jsme se s nimi dali do řeči a nakonec se dvá svezli v naší Koale. My jsme pak naoplátku navštívili jejich "drobečka". To co nás čekalo uvnitř se dá jen těžko popsat.

Celý vnitřek letadla připomínal interiér ponorky z období druhé světové války. Spousta budíku, kabelů a různého harampádí na které už dlouhou dobu nikdo nešáhl. Nahoru do kabiny se lezlo po žebříku a dolu k navigátorovi jakousi dírou. Velikost nákladního prostoru kapitán vyčíslil číslem čtyři tanky a i přes lehké aroma vodky se mu to dalo věřit. Celou posádku čítá devět lidí. Dvá sedí u kniplu a zbytek během letu něco opravuje. V našich ultralightech je zaujala GPSka (kterou pry mají taky) a odpovídač (který pro změnu nemají). Jsou to príma chlapíci a docela mně mrzelo že jsme s nima nemohli pokračovat v konverzaci na večerní párty.

Sluníčko se pomalu klonilo k obzoru a tak bylo na čase pomalu myslet na odlet. Najednou se zjistilo že máme v Tuřanech víc letadel než pilotů a tak jsem absolvoval prvně let ze Slukou do Miroslavi a pak ještě jeden let do Tuřan a zpět z Koalou abych tam zavezl Jardu, který zpět letěl z Foxem. Nad letiště jsme se vrátili těsně před západem slunce a neodolali pozvání Petra který do rádia hlásil že v 3.500 jsou krásně vydět Alpy zalité zapadajícím sluncem. Dolů se nám ani nechtělo ale IFR let není pro naši kategorii letadel. Letadla se do hangáru cpali už po tmě a já uháním domů.

Zpět