V pátek mě vytrhl z pracovního zápalu telefon. Volal Martin Kučera, zvaný Kučo, jestli s ním nechci letět na slovensko. Jedinou podmínkou bylo to, že musím být za půl hodiny na letišti Brno - Tuřany, kam on mezi tím doletí z Miroslavi. Letět jsem chtěl a tak rychle ukládám rozdělanou práci, sděluji šetrně manželce že ten výtečný oběd co vaří zdlábnu až večer, hledám pas, balím foťák a už uháním po dálnici směrem na Brno.

Na letišti v Tuřanech jsem dřív než Kučo a tak si sedám na vyhlídkové terase a upírám zraky jihozápadním směrem kde by se měl Dynamic s Kučem na palubě objevit. Jaké je mé překvapení když zachrastil letištní rozhlas a ozvalo se "Tudly, důdly dááá - ultralight z Miroslavi přistane v jedenáct hodin, čtyřicet sedm minut - tudly, důdly dááá..."
A jak paní zahlásila tak se i stalo. Krátce před polednem parkuje Dynamic na stojánce Tuřany - střed a já se rychle přesouvám do budovy k odbavení.

Odbýváme si nezbytné formality jako je podání letového plánu, briefing o počasí a nakonec celní a pasové odbavení. Vše probíhá hladce a tak se za necelou čtvrt hodinu po Martinově přistání soukáme do kabiny eroplánu. Obloha se mezitím zcela vyčistila, vane východní větřík do třech metrů a tak to vypadá že před sebou máme pohodový let.

Nahazujem motor, žádáme si povolení k pojíždění, odbrzdit ruční brzdu a už si to rolujeme na vyčkávací místo. Úkony před startem a po další komunikaci z věží máme povoleno vstoupit na dráhu 10 a odstartovat.

Po startu rychle nabíráme cestovní výšku a míříme přímo na výstupní bod z FIR PRAHA. Vzduch je klidný s jen sem tam letadlo lehce zadrncá ve zbytcích letošní termiky. GPSko ukazuje necelých 90 km do cíle a tak nás čeká půlhodinka letu. V Kyjově máme hlášený provoz do 4.000 stop. Ladíme jejich frekvenci, ale na naše vysílání nikdo neodpovídá. Kontrolujeme pro jistotu frekvenci, ale u nás je vše správně. Když jsme asi uprostřed jejich AFIS zóny pozorují nad námi nějaký Zlín který se motá sem a tam. Pravděpodobně ten hlášený ale hluchý provoz.

Kyjov necháváme rychle za sebou a mezi Veselím a Strážnicí přelétáme přes řeku Moravu. Loučíme se s Brno Radar a přelaďujeme na Piešťany - veža. Jsou bez provozu a tak se máme hlásit až na finále dráhy 01. Ze směru našeho příletu by se nám sice více hodila dráha opačná a bylo by to i proti větru ale je to celkem jedno. V bezpečné vzdálenosti míjíme hrad Čachtice který je opředen pověstmi o krvelačné paní a řadíme se do okruhu.

Letiště v Piešťanech už má svoje nejlepší časy za sebou a po armádě tady zbylo jen pár zchátralých letadel. Pro místní personál jsme tak vítanou změnou. Praporečník nás navádí na stojánku a na schodech letištní budovy je nastoupen skoro v pozoru kompletní personál. Vyřizujeme opět nezbytné formality a po odbavení nasedáme do auta Martinových přátel a vyrážíme do lázeňského města na oběd.

Stejně jako letiště, má i město lehce ošuntělou atmosféru a jak se dovídáme později při obědě jsou lázně v útlumu. Co se dalo zkoupily maďaři, zavřeli a klientelu přetahujou do Maďarska. No i tak se bojuje s konkurencí :o( Na masáž ani bahenní koupel by jsme stejně asi neměli čas. V příjemné, i když lidu prázdné restauraci si vychutnávám Piešťanské medailonky, na trávení si dávám malou Plzeň a je na čase se pomalu navrátit na letiště.

Loučíme se, vyzvedáváme u celníků zapomenuté pasy a vyrážíme zpět k domovu. Kousek za hranicí se kazí počasí a ze slunečného dne se stává zamračený. Není to ale nijak závažná změna a poslech brněnského ATISu nás v tom ujišťuje. Po necelé půlhodince letu hladce přistáváme v Tuřanech a pro mě tento výlet končí. Martin ještě pokračuje do Miroslavi, ale já mám tady na parkovišti auto.

Sedám do auta a kousek od letiště se řadím do stojící kolony aut na dálnici. Řidiči kolem jsou očividně nasraní a podráždění, asi jedou s práce. Já se spokojeně usmívám protože jsem před chvílí letěl a jedu domů na oběd číslo II. Za to vše patří velký dík Martinovi a stejně tak mojí skvělé a tolerantní manželce :o)