Je pondělí 8:00 a mě zvoní telefon. Kučo mě nabízí "last minute" zpáteční letenku do Popradu. Jedinou podmínkou je se do 9:00 nalodit na palubu Dynamica v Brně Tuřanech. Poletíme prý jen na otočku a do obědu budeme zpět, tak narychlo upravuji denní plán a vyrážím...

Když parkuji na letištním parkovišti je Dynamic už po přeletu z Miroslavi na stojánce a tak rychle překládám pas nudícím se celníkům a vyrážíme na briefing. Martin bravurně vypisuje letový plán, bereme si předpověď počasí a honem do letadla, ať stihneme deklarovaný odlet v 9:30.

V 9:29 dostáváme na vyčkávacím dráhy 28 povolení ke vstupu na dráhu a startu a po krátkém rozjezdu točíme dlouhou levou zatáčkou rovnou do kurzu našeho letu.

Počasí vypadá všelijak. Většinou je krásně jasno, ale občas se nejvyšší kopečky schovají do pásů oblačnosti. Letět bezpečně lze a vždy se za oblačností opět objeví nasluněná krajina.

Tatranští velikáni se nám tentokrát občas schovávají do mraků, ale i tak je to velkolepý pohled. Zařazujeme se do polohy po větru levého okruhu dráhy 27 a po hodině a pětadvaceti minutách hledce přistáváme.

Jsme srdečně přivítáni místním personálem a uvedeni do odbavovací haly. Procházíme nezbytnými celními formalitami, navštěvujeme s nemalou úlevou WC. Pak už jen zaplacení přistávacích poplatků a hurá na briefing pro cestu zpět.

Mimo nás je na letišti jen Stano Bajzik se Zlínem, který jsme potkali už v Brně, a tak máme celou místnost pro přípravu jen pro sebe. Počasí se údajně zlepšuje, základny jsou o sto metrů výš. Jedinou nepříjemností je že letový plán musí být podán hodinu před odletem. Budem tady muset posečkat o něco déle než jsme plánovali.

Čas si krátíme studiem nového rozdělení slovenského vzdušného prostoru. Je tam několik zásadních rozdílů proti ČR. Nejzásadnější je asi informace že na jakýkoliv let mimo třídu G (nad 300 m GND) bude třeba podat letový plán. Jak to budou na slovensku řešit třeba plachtaři mě není jasné...

Po lehkých problémech s nahozením startujeme na cestu zpět. Sluníčko svítí, mouchy neštípou a tak si užíváme letu. Musím uznat že v Dynamicovi se sedí o poznání pohodlněji něž v Koale. V těchto místech mě už totiž při loňském výletu pěkně bolela zadnice :o)

Dostáváme povolení stoupat do letové hladiny FL 65 a unikáme tak nepříjemné turbulenci která vzniká za slovenskými kopečky. Nahoře je příjemný klid a nádherný rozhled.

Na stopkách svítí 1:20 minut a po dlouhém finále dráhy 28 roztáčíme kolečka a Brněnský asfalt. Počasí sice nevyšlo úplně tak jak při loňském výletu do stejné destinace, ale i tak to bylo moc fajn. Sedám do auta a na dálnici se mi zdá že to auto nějak nejede. No jo, cestovní rychlost Dynamica z mé Fordky asi nevyždímu...