Nedělní ráno, narozdíl od toho sobotního, nebylo zdaleka tak urousané a kolem jedenácté hodiny dopolední dokonce začalo prosvěcovat sluníčko. Máma nám odešla do práce (někdo nás živit musí:o) a tak jsme si se Zuzletem museli udělat program sami. Mnou navržené letiště Zuzle bez cavyků schválilo. V poledne jsme kolem sebe po stole a po zemi rozházeli něco rizota, aby bylo jasné že jsme oběd neošidili nachystali jsme svačinu a po nezbytném boji při navlékání kombinézy se mohlo vyrazit.

Krátce před Miroslavi Zuzanka konečně usnula a já doufal že jí to chvíli vydrží. Zapnul jsem ji vysílačku na funkci "Baby", druhou stanici jsem vrazil do ruky Leošovi, s tím, že pokud se dítě probudí, já se to po rádiu dovím do letadla. Zuzle se vlastně tímto způsobem stalo řídícím létání. Před hangárem už stála zahřátá, natankovaná a hlavně opuštěná Koala. Rychle jsem ji obsadil a vyrazil alespoň na okruhy kolem letiště abych při letošním mizerném náletu nevyšel ze cviku.

Ve vduchu byl naprostý olej, ale díky kouřmu rozhled nic moc a tak mě to ani moc nelákalo vyrazit někam dál od letiště. Udělal jsem si pár cvičných kroužků a musím se pochválit - celkem to šlo :o) Po přistání jsem zjistil že Zuzle stále ještě spí a tak jsem měl čas pořádně okouknout nového Eurastára co obohatil zdejší letový park. Ještě smrdí novotou, ale je to krasavec. Poté co se Zuzle probudilo jsme po svačince chvíli nacvičovali pobyt v letadle ale dostali jsme se jen po nasazení sluchátek. To se Zuzleti vůbec nelíbilo a vždy si je okamžitě servalo z hlavy. No budem muset cvičit...

<- zpět