Původně jsem s kamarády na víkend plánoval krosnovýlet někam po větru (měli jsme domluvený svoz), ale pak přišla nečekaná nabídka. Zavolal Kučo že jede na Tuřany prohnat nový stroj - čtyřmístný Cirrus SR20-G2. Krosna bude muset počkat, třeba na víkend do Prostějova.

Krátce po poledni jsme vyrazili na letiště Brno Tuřany kde stroj hangáruje. Na letišti panoval celkem čilý letecký ruch a po natankování jsme se mohli přidat i my.

Zavazadla si dáváme za zadní sedačky do celkem rozměrného zavazadlového prostoru na kterém je poznat že tento stroj je určen především pro pohodlné cestování na delší tratě.

V takovémhle stroji jsem se vezl poprvé a tak mohu srovnávat jen s „malými“ letadly kategorie ULLa. Už při na sedání je znát že tento stroj patří mezi dospělá letadla. Kučerovic kluci si zalezli dozadu na zadní sedačky a my si sedáme dopředu do pohodlných sedaček.

Zapnutí samonavyjecích pásů je jiné kafé než se motat do klasických popruhů a i za letu je příjemné že se můžu při focení volně předklonit.

Nahazujeme 200 koňový Continetal a pomalu pojíždíme na vyčkávací dráhy 28 v Tuřanech. Už při pojíždění si pochvaluji skvělý výhled. Sedíme celkem vysoko nad náběžnou hranou křídla, čumák letadla je lehce skloněn dolů.

Na vyčkávacím chvíli čekáme než jiné letadlo dokončí nácvik přiblížení a pak teprve dostáváme z věže povolení vstoupit na dráhu 28. Ještě chvíli čekáme než přeběhne místní zajíc a pak už hurá na dráhu a plný plyn.

Letadlo i přes svoji tunu vyráží ochotně kupředu a po asi 300 metrech se zvedáme. Přecházíme do stoupání a levou zatáčkou opouštíme CTR Tuřany.

Snažím se zorientovat co se kde ukazuje ale trochu mi to komplikuje že je tady všechno v galonech, stopách, mílích – no prostě americké letadlo. Velikou předností je nahrazení budíku dvěma multifunkčními LCD monitory.

Na levém je umělý horizont, rychlost, stoupání a vůbec všechny letové údaje, na pravém se lze přepínat mezi mapou, podrobnými údaji o motoru, výškovým profilem terénu pod námi, no prostě je to o pár tříd chytřejší než já.

Vydáváme se na jih a letíme pozdravit kamarády na letiště do Miroslavi. Pří průletu nad dráhou fotím a až při prohlížení na foťáku si všímám že před hangárem stojí dvě Nirvány. Tak vida kluků to vyšlo a dolétli od nás až sem. Jen se mě nedaří podle padáků identifikovat kdo s Víťem vlastně letěl. Podle padáku MAC tipuji na Toma Berku ale ono to bylo nakonec všechno jinak...

Po průletu nad Miroslaví to bereme přímým kurzem přes Brno na sever na Moravskou Třebovou. Počasí na severu je nic moc, na rozdíl od jihu zde nesvítí sluníčko a tak se u Třebové otáčíme a míříme na Vyškov.

Zakroužili jsme nad letištěm Vyškov, kam se nedávno přestěhovala škola AC FLY, a vracíme se zpět do Tuřan. Hodinka utekla jako voda. Při přistání mě celkem překvapuje absence klasického podrovnání. Prostě jsem přiletěli k dráze a přistáli, žádné vytrácení rychlosti těsně nad dráhou jaké znám s UL.

Za necelou hodinku jsem si ke všemu jen tak lehce čichl, ale letadlo je elegantní. Jeho určeno především na delší cestovaní k čemu je výborně vybaveno - autopilot autopilotuje, nikde nezavazí knipl který je nahrazen malými joysticky na boku, velice pohodlná sedadla, velký zavazadlový prostor který se dá zvětšit sklopením zadních sedadel, dolet asi 1600 km.

Podrobné info naleznete na stránkách CIRRUS AIRCRAFT ->

Nakonec bych rád poděkoval Kučovi za plnohodnotný zážitek a už se těším na nějaký ten noční let– díky!

<- zpět