Kolem oběda zvoní telefon, volá Kučo jestli mám večer čas že letí s Cirrusem na noční let. Samozřejmě že mám čas a v 17:30 už s foťákem nervózně přešlapuji před domem a čekám až mě vyzvedne. Noční let jsem zatím absolvoval pouze s velkým dopravákem, tohle bude úplně něco jiného!

Na Tuřanech se dáváme dohromady se zbytkem posádky a přesunujeme se k připravenému letadlu. Venku je hezká zima a tak se rychle soukáme do eroplánu, já s Jardem dozadu, kde je kupodivu spousta místa, Martin s Petrem dopředu. Nahazujeme a čekáme až to začne topit.

Kabina se rychle odmlžuje, na nohy nám začíná foukat příjemně teplý vzduch, s věže si žádáme povolení pojíždět a už se suneme na vyčkávací dráhy 28 v Tuřanech. Kluci dělají kontrolu všech přístrojů, klapky pro start, narolovat na dráhu, plný plyn a 200 koní pod kapotou nás rychle dostává do vzduchu.

Po startu stoupáme do cestovní hladiny 65 a na autopilotovi nastavujeme radiomaják u Vlašimi. Překvapuje mě jaká je krásná dohlednost. Nalevo vidím Rosice odkud jsem před necelou hodinou vyrazil, dole pod námi se na dálnici D1 plazí červený had ku Praze a bílý had k Brnu. Za chvíli se pod námi mihne Bíteš, Velké Meziříčí, kousek bokem září Jihlava a už je vidět na obzoru záře velkoměsta. Rovnou s kurzu nasazujeme na dlouhé finále dráhy 31 v Ruzyni.

Po padesáti minutách letu hladce přistáváme. Na Ruzyni nás "Follow me" navádí na stojánku kde už na nás čeká dodávka Handlingové služby a odváží nás k terminálu. Jdeme na čaj do "přeplněného" hotelu a vracíme se zpět na letiště. Tady narážíme na drobný problém, ostražití policisté nás sprcali že lezeme do blbých dveří, správné už ovšem nedoporučili - to nemají v náplni práce, u správných dveří se pro změnu nemůžeme na nikoho dozvonit ani dobouchat.

Po půl hodině jsme se nakonec dobouchali, zaplatili přistávací poplatky, prošli jsme bezpečnostními rámy, foťák jsem ke své nelibosti prostrčil rentgenem a s pocitem sucha a bezpečí že se navzájem nepřepadnem konečně nasedáme do dodávky, která nás odveze pár metrů k letadlu. Nesedáme do letadla a pouštíme rádio, kde se hledá nějaký švéd s letadlem. Za chvíli k nám přijíždí "Follou me" a ptá se jestli jsme svédi, když zjistí že ne rozdivočil svou Fecii a zmizel někam do tmy...

Konečně nahazujem a pojíždíme ku dráze. Poté co Petr s Martinem bravurně prokličkovali bludištěm pojižděcích drah najíždíme na runway a opět startujeme. Po startu točíme levou zatáčku a loučíme se s Ruzyní. Usazujeme se ve FL 55 a míříme k domovu.

Opět se kocháme krásným výhledem. Je jasná mrazivá noc, dole pod náma zasněžená krajina, neuvěřitelná dohlednost, opravdu jsme měli štěstí na počasí. Zjišťuji že elektrárna Dukovany je v noci ještě lepší orientační bod jako ve dne, září do tmy tak že je vidět už od Prahy.

Ve výšce docela fouká a tak nám cesta zpět trvá o 10 minut déle než cesta do Prahy. Domlouváme si cvičné přiblížení podle přístrojů a pak děláme ještě jedno pro změnu z druhé strany. V 22:00 se naše kolečka opět roztáčí o beton v Tuřanech.

Rolujeme na stojánku a předáváme letadlo k zahangárování. Byl to parádní výlet a pro mne další nezapomenutelný zážitek, za to patří Kučovi můj velký dík!

<- zpět