Tak se nám to na poslední lednový víkend hezky sešlo. Machajdi už mají konečně svůj vysněný Machbus – alias letadlo Azték ST-4, Funflák opět zestárl o další rok a Mladí svišti už létájí první sóla – dostačující důvod k pořádné oslavě!

Na překrásné letiště v Nymburce jsem dorazil v sobotu krátce po polední. Mladí svišti využívali stížených podmínek k nácviku letů po okruhu, střídali se poctivě v třískání školní Zephýrem o dráhu, a ti co měli zrovna čas pomalu ochutnávali dobrot nachystaných na večerní párty.

Machajdi bratři zprvu představovali svého nablýskaného krasavce pouze v hangáru, ale k večeru kdy vítr ještě trochu zesílil naznali že by to šlo a vytáhli Aztéka před hangár. Podle staročeského zvyku prý na křtinách létá s letadlem ten kdo přijel s největší dálky a protože Roman který vyrazil prý už v pátek prozatím se svým karavanem bloudil neznámo kde (a stejně by se tam nevešel :o) začali cpát do kabiny mě.

Zprvu jsem měl neustále pocit že i když už sedím vevnitř tak mě půlka kouká ven, ale Tomík do mne zatlačil, Honzík rychle zabouchl dvířka a byl jsem tam. Na vedlejší sedadlo usedl jako dozor Míra Huml a mohli jsme začít hledat ten bazmek co se jím to startuje.

Rotax 582 naskočil na první brnknutí startéru a jemnou prací ze sytičem se mě ho povedlo udržet v chodu – byl jsem totiž varován že pokud to chcípne, tak už to nechce naskočit. Během ohřívaní jsem našli všechny budíky co budeme potřebovat, povedlo se nám pustit rádio, nastavit interkom, nasadit si čepice a já jsem kdesi pod stehnem nahmatal plyn.

Odbrzdit, zamumlat do rádia a můžeme rolovat na vyčkávací. Cestou se nám to hezky ohřálo a tak jdeme na to. Azték vypadá tak trochu jako Typhoon, kterého jsem vlastnil, a tak je budu tak trochu srovnávat. První příjemný rozdíl je v síle motoru. Já měl jen Rotax 462 a ten byl rád že to jakš takš utáhl. Machbus po přidání plynu velice ochotně vyrazil kupředu a po pár metrech se vrhnul do vzduchu. Kolik to s námi stoupalo si ovšem netroufnu tvrdit, měl jsem dost práce se udržet tak nějak v ose dráhy – díky větru to bylo trošku turbulentní a rafičky poskakovali vesele sem a tam.

Na výlet to fakt nebylo a tak jsme zůstali na okruhu. Fáze „po větru“ utekla tak rychle, že by se ty povinné úkony nedali stihnout i kdybych si na ně vzpomenul a už jsem se snažil namířit čumák směrem na dráhu. Sestup na doporučený zvýšený volnoběh dodává pocit že to nepadá jak šutr (Typhoon padal jak šutr i na půl plynu), v tomhle větru raději trochu víc rychlosti a po krátkém podrovnání jsem zase kolečky na zemi. No nebylo to špatné, ale až bude někdy hezky a bude foukat tak o polovinu méně tak si to s radostí vyzkouším ještě jednou. Třeba k takovému vyvážení jsme se vůbec nedostali :o)

Po přistání jsem musel bratrům Machajdům podat hlášení jak se mě to líbilo a nemusel jsem ani lhát. Kdyby to letadlo bylo o trochu širší a síly v řízení kapánek menší neměl bych si snad ani na co stěžovat :o)

Schovali jsme Aztéka zpět do hangáru a všichni jsme se šli schovat do příjemně vytopené klubovny. Na plotýnce bublal gulášek, v krbu poskakovalo hořící polenu, jitrnice a jelítka jen tak na chuť a na závěr bych rád vyzvedl vynikající sekanou. Mňammmmm!!!

Funflák posbíral dárky a za odměnu do nás začal nalévat různé lihoviny, např.: GIN, Fernet... GIN...
Po setmění konečně dorazil i Roman, který prý sice doopravdy vyrazil už v pátek, ale cestou si někde zdříml a vzbudil se až zase před setměním – tak nevím jestli on není trochu netopýr, že cestuje jen po tmě. Tím se počet moravských zástupců rozrostl na dva a hned jsme si mohli víc vyskakovat :o)

Večírek se tak mohl rozproudit na plné obrátky. Tomík se s bravůrou jemu vlastní staral o to aby nikdo nestrádal hladem či žízní, zajímavá kombinace harmoniky, houslí a kytary přesvědčila všechny přítomné že na tom přísloví co čech to muzikant něco bude a před půlnocí jsme se od debaty o Hansair kalendáři plynule dostali k pózování a fotografování před Machbusem :o) No trochu jsme při tom prochladli a tak jsme se s radostí ohřáli při exhibici fakíra Jaromíra.

Tož dobré to bylo!
Poděkování na závěr zaslouží Olda za bezva letiště a zároveň za výborné občerstvení, Mladí svišti za to že je co slavit a bratři Machajdovic za důvěru mě projevenou při zapůjčení letadla. Všichni ostatní za to že je s nimi legrace.

Nezapomeňte kouknout na něco srozumitelnějšího u Funfláka

<- zpět